A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Čína - Cestopisy

Čína - Peking

S CK China tours na zájezdu - Skvosty říše středu. První část - Peking a okolí. Povídání nejen o městě, úžasných chrámech, Zakázaném městě, ale také o Dlouhé zdi.

Čína 8. - 23.4.2013
S CK China tours jsme se vydali spolu se Staňkou, Jájou, dále s Vlastimilem, Jiřinou, Mirkou, Tondou, Vladimírem, Libou a dalšími na zájezd „Skvosty říše středu“. Z Prahy jsme odletěli 8.4.2013 ve večerních hodinách přes Istanbul do Pekingu, kde nás na letišti čekal nás průvodce Jan Pospíšil. Cestu jsme si vybraly kvůli programu a navštívily jsme všechna avizovaná místa. CK China tours vřele doporučuji, neboť jsme s ní cestovaly již podruhé a nedá se nic vytknout, program splněn, průvodce maximálně schopný, vstřícný, jeho znalosti o zemi jsou velké a měl snahu se s námi o ně podělit. Tímto mu vyslovuji velký dík. Rovněž ubytování v čistých hotelích a přejezdy prostornými autobusy dávají plus celému zájezdu. Věkový průměr účastníků zájezdu se pohyboval kolem šedesátky a složení bylo obvyklé. Vždy se najdou příjemní účastníci, i ti méně příjemní. Cestovala s námi i lékařka, které však Hipokratova přísaha nic neříkala, nebo další účastníci, kteří měli pořád nějaké výhrady. Ale za povahu účastníků CK nenese žádnou vinu.

l. část - Peking
Když jsme jeli z letiště do hotelu v Pekingu, viděli jsme všude spoustu vysazených stromů. Mají zabránit pronikání písku z pouště Gobi. Poušť se rozpíná a rychle rostoucí stromy tvoří zelenou hradbu zejména ze severní strany města. Peking neboli Pejting znamená Pej - sever, ting - hlavní město, prošel bouřlivou historií, jejíž počátky sahají až do poloviny 3. tisíciletí př.n.l. Ve 13. století bylo město vydrancováno vojsky Čingischána. Během dalších dvou staletí se město vzpamatovalo z porážky. V roce 1406 bylo rozhodnuto, že se hlavní město přesune opět do Pekingu. V 15. století už bylo nejdůležitějším městem celé Číny. K významným změnám došlo zejména za posledního půl století. Komunisté značně přetvořili město k obrazu svému, strhli mnoho oslavných oblouků, zbourali vnější hradby, vystavěli široké bulváry a moderní sídliště. Stará tradiční zástavba byla již z velké části zlikvidována a v tomto trendu se navíc stále ještě pokračuje. Přelomové v historii města, byly zmíněné olympijské hry. Peking byl z velké části přebudován, vznikly nové čtvrti, nové trasy metra a samozřejmě i sportoviště.
Peking má rozlohu 16tisíc km2, nadmořskou výšku od 40 m n.m. až po 2303 m n.m., což je vrchol západních hor. Počet obyvatel Pekingu je okolo 17 až 18 milionů. V Pekingu žije velké množství lidí, kteří tu nemají trvalé bydliště. Stálých obyvatel je asi 13 až 14 milionů. Hustota obyvatel je přes 1000 obyvatel na 1 km2. Všude se staví výškové domy, někde sídliště výškových domů třeba pro 20tisíc obyvatel. V roce 2008, když byla v Pekingu olympiáda, tak veškerý těžký průmysl přestěhovali z Pekingu mimo město a nové podniky těžkého průmyslu stavěli poté nejméně 30 km od centra. Čína má totalitní režim, i když tržní ekonomika je na vysoké úrovni. V Pekingu je mnohem bezpečněji než např. v Praze. Je nutné si dát pozor pouze na krádeže.

Olympijský stadion
Stěžejní stavbou pekingského národního stadionu je tzv. „Ptačí hnízdo“, inspirované ptačím hnízdem. Jsou to propletené ocelové nosníky. Bylo údajně použito 110tisíc tun oceli, která byla vyrobena v Číně. Stavba trvala pět let a stála 453 milionů dolarů. Stadion měl mít zasunovací střechu, ale dostavoval se v době, kdy v Paříži na letišti spadl v jedné budově letištní strop a protože Číňané jsou velmi úzkostliví na bezpečnost, zasunovací střechu neudělali. Dnešní kapacita je 80tisíc. V době olympiády se tam vešlo 91tisic diváků, ale mobilní sedadla byla odstraněna. V současnosti je stadion málo využíván. Vodní kostka je národní plavecký stadion, v současnosti rovněž málo využíván. Z velké části je udělán aquapark, který zajišťuje návštěvnost.

Cloisonné
Před prohlídkou Dlouhé zdi jsme navštívili výrobnu věcí technikou cloisonné (přihrádky). Cloisonné je stará asijská metoda zdobení předmětů. Někdy se jí také říká drátkový nebo přihrádkový email. Na měděný korpus, který je základem, se připájí vytvarované drátky v různém ornamentu. Tradiční vzor je drak a fénix, což jsou symboly císaře a císařovny. Vzniklé přihrádky se potom několikrát vyplní emailem (vždy několik vrstev 6 - 8) z různých minerálů a výrobek se vypálí v peci cca 8-10 min. při 800°C. Poté se celý předmět přeleští kameny o různé tvrdosti. Nejdříve hrubým kamenem, pak jemnějším a naposledy dřevěným uhlím. Jednu vázu vyrábí jeden člověk devět dnů. Každý kus je originál. Vzhledem k tomu, že měď podléhá korozi, nakonec se výrobek uvnitř pozlatí 24 karátovým zlatem. Vázičky a misky působí jako porcelán. Touto technikou se vyrábí i obrazy. Do barvy se přidává lepidlo, aby to samovolně zatuhlo, dělá se to ve třech vrstvách. Hotový obraz se dá pod sklo, protože obrazy se nevypalují. Složitější obrazy se předkreslují na dřevo tuží. Na jednom z obrazů jsme si mohli prohlédnout i nejslavnější konkubínu v čínských dějinách - Čao (Zhao), do které se v 7. století zamiloval čínský císař.

Dlouhá zeď
Dlouhá zeď - to je správný překlad z čínštiny - „Deset tisíc li dlouhá zeď“. Li je stará délková míra. Pojem 10tisíc v čínštině znamená pojem nekonečna. Volně se tedy dá název přeložit jako „nekonečně dlouhá zeď“. Skutečná délka Dlouhé zdi se pohybuje až do délky cca 6500m či 6700m. To záleží, jak se to počítá, protože v některých úsecích je zeď zdvojená, v některých úsecích vybíhají ze zdi hlásky např. na vedlejší kopec ze strategických důvodů. Některé úseky dnes již neexistují. Zpočátku byly jen dílčí úseky, zejména kmeny na severu země budovali zeď k obranným účelům proti nájezdům Hunů. Svou gigantickou podobu získala zeď teprve za prvního císaře dynastie Qin, který sjednotil Čínu. Čchin Š'-chuang-ti (vl. 221 - 210 př.n.l.), po kterém se do dnešních dnů zachovali také terakotoví bojovníci, nechal spojit existující valy, vztyčit věže a vybudovat na opevnění strážné hlásky, aby bylo možné varovat hlavní město (poblíž současného Xiʻanu) před útokem. Z čínských análů se ví o začátcích čínské zdi, ale další dokumenty chybí. Objevují se až v polovině 15. stol. Ke konci 15. stol., za dynastie Ming došlo k mohutným opravám Dlouhé zdi, které se dochovaly, zvláště v okolí Pekingu. Úseky, které nebyly opravovány, jsou zničeny, nebo v rozvalinách. Zvláště na západ, po vzniku Čínské republiky, byla zeď rozebírána jako stavební materiál. Začátek Dlouhé zdi je na začátku moře v místě zvaném „průsmyk mezi mořem a horami“ a táhne se až na západ Číny ke kansuskému koridoru. Dodnes je v těchto místech obrovská pevnost, ve které byla mohutná posádka. Zeď měla obranný charakter, ale nejsou doloženy její obranné účely. Velká bitva za Mingů se odehrála několik desítek km od Dlouhé zdi a nikoliv u ní. Byla to však pomyslná hranice vymezení Číny vůči severním kmenům Hunům, Mongolům a dalším. Poslední teorie uvádí, že Dlouhá zeď měla bránit obyvatelům Číny, aby se stěhovali ven. Vždy když Čína expandovala na sever, tak si podrobila nové obyvatelstvo a zeď byla posunuta. Číňané neustále rozšiřovali své území. Uvádí se, že na stavbě Dlouhé zdi pracovalo na konci 3 stol. až dva miliony dělníků. V té době měla Čína asi 50 milionů obyvatel, což je nepředstavitelné množství. Uvádí se, že při stavbě zemřelo asi 100tisíc lidí. Z 15. stol je zeď již z pálených cihel, dříve se stavěla z nepálených cihel. Nejdříve se stavěla obvodová zeď, poté se to uvnitř zasypalo, vytvořil se takový hliněný val a nahoře se to opět zastavělo. Dlouhá zeď měla také transportní a komunikační význam. Byla to zděná komunikace, po které se dalo celkem rychle přepravovat. V případě konfliktu se armáda mohla přesunovat, ale zeď byla využívána i při zásobování a obchodním ruchu. Některé úseky byly široké tak, že tam mohli projít vojáci v osmistupu a v dílčích úsecích se dalo jezdit i na koni. Některé úseky jsou však dosti strmé. Informační význam byl v tom, že informace se přenášely formou kouřových signálů a pomocí signálů prapory. Na zdi jsou vždy v určitých intervalech hlásky - strážní věže, ve kterých sídlila hlídka, a pak jsou tu větší pevnůstky, kde sídlila posádka, ze které se rekrutovali hlídači na hláskách. Tyto pevnůstky byly vždy v nějakém sedle z vnitřní strany Číny. Čingischán na konci 12. stol. prý prohlásil, že nedobytnost Dlouhé zdi je přímo úměrná odvaze vojáků, kteří ji bránili. Nejsou žádné písemné záznamy, že by Mongolové ve 13. stol., když přitáhli do Číny, svedli nějaké líté boje. Spíše to byly intriky. Jedna z pověstí vypráví o paní Meng Ťiang a jejím muži, kterého povolali na stavbu. Když se přiblížila zima, putovala tato žena stovky kilometrů s teplým oblečením, jen aby zjistila, že její manžel zemřel. Z velkého žalu ulehla ke zdi a naříkala, až zeď praskla a odhalila pozůstatky jejího muže, které Meng odnesla na pohřebiště předků. Z hlediska čínského je to happyend, protože ona mohla ostatky svého milého uložit náležitým způsobem a poté na tom místě, kam uložila ostatky, mohla mu projevovat patřičnou úctu. Kult předků je v Číně dodnes velmi silný.
Procházka po Dlouhé zdi byla úžasná a rovněž tak jízda od Dlouhé zdi dolů na bobech.

Už při pohledu z autobusu byl znát velký rozdíl mezi městem a venkovem. Bombastická výstavba ve velkoměstech kontrastuje s mnohdy chudým venkovem. Všude v Číně se setkáváme se zavěšenými lampiony na domech v červené barvě - barvě štěstí. Dříve se vyvěšovaly hlavně v období svátků jara.
Poslední čínská dynastie Čching vládla od roku 1644 do roku 1911. Panovník byl velký příznivec buddhismu a nechal postavit 8 velkých buddhistických chrámů a nechal také vybudovat letní sídlo na předměstí Pekingu - Letní palác. Pokud měli možnost, přesouvali se do Letního paláce, zvláště to tak praktikovala císařovna Cixi. Dvůr se do Letního paláce přesouval na lodích, vše bylo propojeno kanály. Už za panování předchozí dynastie Ming v polovině 15. stol, se začala Čína uzavírat z důvodu své velikosti světu. Všechny dary přijímali s despektem, že nic nepotřebují. Čína se uzavírala i příchodu všech novinek a technologií, v Evropě probíhala průmyslová revoluce a v Číně byl stav zakonzervován. První kdo se sem ve větší míře dostal, byli Britové, kteří začali obchodovat v Kantonu. Firmy z ostatních zemí mohli obchodovat jen prostřednictvích těchto firem. Britové vozili hedvábí, koření apod. a přišli na to, že dobře se dá platit v Číně opiem. Proto sem vozili opium a to mělo za následek, že v Číně, zejména na jihu, začali být lidé závislí na opiu. Obyvatelstvo zlenivělo a moc nepracovalo, to se však netýkalo zemědělců, ale úředníků, což se zase nelíbilo Britům. V roce 1839 byly vypáleny sklady opia v Kantonu. Ústím dlouhé řeky vpluli Britové a Francouzi do centra Číny, Číňané byli překvapeni velkými loďmi a nezmohli se na odpor. V roce 1842 byla uzavřena Nankingská smlouva, smlouva mezi říší Čching a Velkou Británií. Čchingové po porážce v první opiové válce, museli odstoupit Hongkong, otevřít zahraničnímu obchodu pět přístavů v jižní a východní Číně (Kanton, Fu-čou, Sia-men, Ning-po a Šanghaj) a zaplatit 21 mil. stříbrných dolarů válečných kontribucí. Ve smlouvě bylo rovněž zakotveno, že dovozní clo na zahraniční zboží nesmí přesáhnout 5 %. Pro Číňany to byla ostuda, že se museli podrobit zahraničním mocnostem. Číňané v sobě nesli tento pocit až do roku 1949, když vítězství komunistické strany považovali za vyústění více než stoletého boje proti kapitalismu, buržoazii a imperialismu. V roce 1859-61 probíhala druhá opiová válka. Vojska zahraničních aliancí přitáhla až do Pekingu a začala drancovat, čemuž neunikl ani Letní palác v roce 1860, kdy byl téměř srovnán se zemí. Císařovna Cixi byla původně konkubínou druhé kategorie, která se dostala do zakázaného města jako sestřenice konkubíny první kategorie. Tato císařovna je velice zajímavá postava v čínské historii. Intrikami se jí podařilo to, po čem toužily všechny ostatní konkubíny. Jako první se jí narodil syn, čímž se stala matkou následníka trůnu. Po smrti císaře se stala regentkou, tedy správkyní celé říše. Svého vlastního syna vrhla do domácího vězení v Letním paláci a sama sebe označila přímo za císařovnu. Je považována za nelegitimní císařovnu, protože byla tzv. uzurpátorka císařského trůnu. Cixi nechala v letech 1886-1888 Letní palác zrestaurovat, vystavět do ještě větší krásy podle dobových plánů. Nechala vybudovat další pavilonky. V roce 1900 za boxerského povstání, které navazovalo na izolaci Číny, protože v roce 1900 za přispění císařovny Cixi se Čína hroutila a císařovna označila za strůjce tohoto západní mocnosti. Lidé v Pekingu se vrhli na diplomatickou čtvrť a zemřel přitom nějaký německý diplomat, což si zase nenechali zahraniční mocnosti líbit. Opět byl poničen Letní palác. Obnova nastala někdy až v roce 1930 a další mohutné obnovy proběhly v 80. letech. Po druhé opiové válce měla císařovna Cixi rozpočet a peníze na vybudování flotily, které však investovala do Letního paláce. Zlí jazykové tvrdí, že jediná loď, která po císařovně zbyla, je kamenná loď v Letním paláci.

Letní palác - Yiheyuan
Letní palác - zde je jistá podobnost s Tibetskými stavbami. Stavby mají čínskou architekturu, ale boční stavby mají typická tibetská okna. První síň se jmenuje síň Buddhistických ctností, kde je umístěn Buddha minulosti, Buddha přítomnosti a Buddha budoucnosti - Maitreja, tento prvek se objevuje v Tibetském buddhismu. V Číně se často Buddha zobrazuje jako samotný. Buddha současnosti - Šákjamuni - vlastním jménem princ Siddhártha Gautama, dosáhl osvícení a sestoupil zpět na zem a pomáhal všem bytostem v cestě za osvobozením a jeho éra stále trvá. Buddha budoucnosti - Maitreja, jeho éra nastane až v době všeobecného míru a harmonie. Po stranách jsou sochy arhatů - to jsou učenci, svědci, kteří šířili buddhismus. Dalším pavilonem v Letním paláci je pavilon Oceánu moudrosti, protože císař, který nechal postavit tento areál, jako první, byl příznivcem buddhismu a nejvyšším představitel buddhismu je dalajláma. Láma znamená moudrost a dalaj velký, tedy oceán moudrosti. Uvnitř je socha božstva, které se jmenuje Avalokitešvara, což je živoucí reinkarnace dalajlámy. Je to božstvo - bodhisattva, které dosáhlo osvícení, ale nevstoupilo do nirvány, neopustilo své tělo, ale neustále se do jiného těla vrací, aby pomáhalo jiným bytostem na cestě za dosažením buddhovství. Avalokitešvara je Buddhou nekonečného soucitu. V něm je ztělesněno milosrdenství všech Buddhů. Jeho neomezený soucit se projevuje zázračnou mocí pomáhat všemu živému, nacházejícímu se v nebezpečí. V Číně se postupem času toto božstvo transformovala do ženské podoby, asi že bohyně je soucitnější, když má ženskou podobu a vyskytuje se zde jako bohyně Kuan-jin - ta, která pozoruje zvuky světa. Do Číny se dostala jako jedna z Nesmrtelných, vystupující v Taoistickém panteonu. Avalokitešvara znamená v překladu Ten, který se dívá dolů na zvuky. Kuan-jin i Avalokitešvara mají tedy stejnou úlohu, a to vyslyšet nářky lidí a pomoci jim. Je tedy velice pravděpodobné, že se opravdu jedná o tutéž bytost. Avalokitešvara i Kuan-jin byli bodhisattvou, tedy tím, kdo je blízko dosažení osvícení. Dalším uznávaným důvodem, proč byl Avalokitešvara zobrazován i jako žena, bylo ovlivnění tantrou a Taoismem, které tvrdí, že každý muž má ženský protějšek.
Zcela ženskou bytostí se stala ve dvanáctém století, kdy se stala ochránkyní matek a bohyni matkou. Jakožto populární bohyně byla zobrazována s mnoha atributy. Někde měla místo nádoby s vodou v ruce kbelík plný ryb. Jindy stojí na drakovi doprovázená papouškem a dvěma dětmi nebo válečníky. Ti jsou jejími učedníky, kteří se k ní při putování přidali. Někteří učenci si všimli i nápadné podobnosti Kuan-jin a Panny Marie. Kuan-jin je občas zobrazována v podobné póze, svírající v náruči malé dítě, právě jako Panna Marie. Obě postavy jsou patronkami matek a ochránkyněmi nenarozených. K tomuto splynutí nejspíše došlo v 16. století, kdy Španělé přišli kolonizovat Čínu. Kuan-jin je též někdy titulována jako Bohyně milosrdenství.
O Kuan-jin existuje mnoho legend. Jedna vypráví o princezně Miaošan. Měla se vdát za manžela, který jí byl dle tradice vybrán jejím otcem. Miaošan však manžela odmítla a to jejího otce rozčílilo. Dal svou dceru uvěznit a poté poslat do kláštera. Miaošan se stále nepodvolila otcově vůli a tak ji nechal zabít a spolu s ní pět mnišek. Miaošan se dostala do podsvětí, kde začala učit tamní bytosti Dharmě. Sám démon Mara, pán smrti, ji poprosil, aby odešla a přestala mu odvádět bytosti z jeho světa. Miaošan se vrátila do říše živých. Zatím co princezna procházela podsvětím, její otec onemocněl. Po návratu, když se to Miaošan dozvěděla, přišla za otcem v přestrojení za mnicha a řekla mu, že se uzdraví jen, pokud dostane lék vyrobený z rukou a očí člověka, který nepoznal nikdy nenávist. Král rozkázal toho člověka najít. Našli jej na daleké hoře. Sám si uřízl obě ruce a vyndal oči. Když se král uzdravil, poznal v mnichovi svou Miaošan. Přijal učení Buddhy a prosil o znovunavrácení rukou a očí své dceři. Ta se změnila na ženu s tisícem rukou a sdělila králi, že je vtělením samotné Kuan-jin. V tomto příběhu se objevuje důvod, proč je Kuan-jin často zobrazována v takzvané podobě tisícirukého bodhisattvy.
Nejvýznamnějším palácem Letního paláce je pavilon Pálení kadidla Buddhovy. Je to nejvyšší budova 31 m vysoká a uvnitř je socha bohyně Kuan-jin. Návrat buddhismu v Číně je na vzestupu. Letní palác je areál památkový, ale v jiných chrámech je spousta mladých lidí, obchodníků apod., kteří se modlí a dávají obětiny.
V Letním paláci mají významné stavby žluté střechy. To je proto, že tyto budovy obývali císaři, nebo císařovny a žlutá barva je barva císařů a císař sám chodil ve žlutém rouchu, na kterém měl vyšitého draka v nefritové barvě. Ostatní budovy mají střechy šedé. Zelené střechy mají budovy, které sloužily jako rekreační. Když jsme scházeli po schodech dolů do jižní části, zahlédli jsme pavilon Vzácných mraků zvaný též Bronzový pavilon, který je z roku 1755, měří 7,55 metrů a váží 207 tun. Přímo pod věží Buddhovy vůně je s dvojitou střechou síň Rozptylujícího se mračna. Je zasklený, ale jsou vidět dary, které tam přijímala císařovna Cixi. Na mřížích okna jsme si všimli netopýra. Netopýr se čínsky řekne „fu“, což je rovněž výraz pro štěstí. Prošli jsme bránou Rozptylujícího se mračna, před kterou po stranách stojí sochy lvice, držící mládě a lva, držícího perlu. Před touto bránou je nádherná ozdobná brána, která označuje vstup k hoře Dlouhého života. Krátce jsme prošli Dlouhou chodbou, s krásnými malbami. Než jsme nastoupili na loď, která nás převezla přes jezero Kunming, prohlédli jsme si Mramorovou loď císařovny Cixi. Spodní část lodi je opravdu z mramoru a nástavba je z bílého natřeného dřeva, které připomíná mramor. Tato loď byla financována z prostředků na modernizaci císařského námořnictva, čímž si císařovna pohoršila u spousty obyvatel. Z lodě jsme vystoupili kousek od mostu Sedmnácti oblouků, přes který lze přejít na ostrov s chrámem Dračího krále. Most má 544 sloupků a na každém je socha lvíčka. Před mostem na východním břehu je socha bronzového vola z roku 1755. Socha údajně zklidňuje vodu a zabraňuje povodním. Než jsme opustili Letni palác, naskytl se nám zajímavý pohled na mytickou chiméru - která se na zemi objevovala pouze v době harmonie.

Lamaistický klášter - Yonghegong
Budova kláštera byla postavena v roce 1694 jako sídlo korunního prince Jin-čen, který pod jménem Jung-čeng vládl v letech 1722–1735. Po jeho nástupu na trůn vznikl problém, co s jeho někdejší rezidencí dál. Podle tradičních zvyklostí nesměly být budovy, které užíval císař, používány k žádným světským účelům. Císař se proto rozhodl, že část areálu si nadále ponechá jako svou příležitostnou rezidenci a část přenechá mnichům k předčítání svatých textů.
Většina císařské části v roce 1725 vyhořela a nebyla již obnovena. Jung-čengův syn a nástupce Čchien-lung, který vyznával buddhismus, nejprve povýšil areál na císařský palác, původní zelené tašky na střechách nechal vyměnit za císařsky zlaté a pak v roce 1744 celý komplex formálně změnil na buddhistický klášter. V období kulturní revoluce byl klášter uzavřen, ale za mohutnou branou a pevnými zdmi zůstal ušetřen nejhoršího. Na osobní příkaz premiéra Čou En-laje tu bylo dokonce ponecháno několik mnichů jako zřízenci, kteří měli pečovat o zdejší památky. V 80. letech pak byl areál znovu zpřístupněn veřejnosti a obnoven i jako klášter.
Klášterní budovy jsou uspořádány přísně symetricky kolem centrální severojižní osy, v níž stojí pět nejdůležitějších síní. Areál je dlouhý 400 metrů. V síni Nebeských králů nás vítá usměvavý Maitréja s velkým břichem. Nejpůsobivější je asi poslední stavba – zvenčí zdánlivě třípodlažní pavilon Desetitisícinásobného štěstí (Wan-fu-ke) spojený visutými krytými galeriemi s dvěma menšími pavilonky po stranách a uvnitř skrývající v jediném prostoru monumentální, 18 metrů vysokou sochu Buddhy Maitréji. Je zhotovena z jediného kusu santalového dřeva v typickém tibetském stylu a císaři Čchien-lungovi ji daroval sedmý dalajlama. Ze všech turisticky orientovaných chrámů v Pekingu má právě tento lamaistický nejlepší atmosféru, kterou spoluutváří všudypřítomná vůně doutnajících vonných tyčinek a dohled skutečných praktikujících mnichů. Je historickým významem i rozlohou jedním z největších klášterů tibetského buddhismu celosvětově. Na prostranstvích mezi budovami stojí velké hořící plechové nádoby, u kterých se odříkáváním manter modlí věřící se třemi zapálenými vonnými tyčinkami u čela. Ty se dají koupit buďto na tržnici před chrámem nebo přímo za jeho branami jako suvenýr.

Konfuciův chrám
Konfuciánství vlastně není náboženství, je to spíše životní názor nebo stav mysli. Popisuje to, jak by se měl člověk chovat a jaké je jeho postavení ve společnosti, aby nenarušoval daný řád. Konfucius se narodil kolem roku 550 př. n. l. do šlechtické rodiny Kchung v městě Qufu v provincii Lu, dnes nazývané Šantungská. V jeho filosofii, vycházející z náboženské úcty, stála lidskost a blaho jedince i lidstva na prvním místě v žebříčku hodnot. Tisíce svých žáků učil zásadám mravního chování a vážit si krásy a života vůbec. Konfuciánská filozofie je založena na hierarchii vztahů, kterou shrnul Konfucius. Podle něj jsou všechny mezilidské vztahy obdobou některého z pěti základních vztahů: Vztah mezi otcem a synem, vztah staršího a mladšího bratra, vztah manžela a manželky, vztah panovníka a poddaného a jediný rovnoprávný vztah přítele s přítelem. Vzhledem k tomu, že čtyři z těchto vztahů se odehrávají v rodině, považoval Konfucius rodinu za nejdůležitější součást společnosti.
Konfuciův chrám v severní části hlavního města je druhým největším konfuciánským chrámem v celé Číně. Celým jménem se nazývá „ Konfuciův chrám a imperiální kolej.“ Hned za bránou Velkého úspěchu vidíme žulovou sochu Velkého mistra – samotného Konfucia. Nalevo od vstupní brány stojí několik obrovských pískovcových bloků – tzv. stél. (Jde o jednu z největších sbírek stél v Číně. Přes 50 kusů stél bylo vytvořeno samotnými císaři). Někdy jsou na hřbetu želvy, která je symbolem dlouhověkosti a učenosti. Najdeme je v mnoha dalších čínských chrámech. Tady, v Konfuciově chrámu v Pekingu jsou popsány jmény nejlepších císařských úředníků, kteří skvěle složili zkoušky a stali se součástí mohutné družiny císařských úředníků. Čína ve 2 století př.n.l. zrušila šlechtické tituly a zavedla úřednický systém vlády. V provinciích, ve městech byl dosazen úředník, který byl mocí výkonnou i soudní. Ti, kdo se dostali až sem, měli možnost získat post u dvora.
Zkoušky tehdy nebyly nic jednoduchého. Kandidáty zavřeli na tři dny do tmavých kobek o rozměru 1,5 metru čtverečního a úkoly, napsané na papíru jim pouze podávaly a znovu je odebírali. Neexistovaly podvody, neexistovalo opisování. Mnoho lidí tento typ zkoušek nepřežilo, nebo se v kobkách nadobro zbláznili. Čínská opera
Návštěva čínské opery byla opravdu velký zážitek. Viděli jsme tři ukázky, první byla pantomima, ve druhé části pěla jedna diva nějakou čínskou píseň a ve třetí ukázce se mísila přehlídka nádherných kostýmů s artistickými kousky. V čínské opeře chybí rekvizity, takže musíme zapojit naši obrazotvornost, abychom si domysleli, o co jde. Důležitou roli hrají gesta rukou a barvy tváře. Červená barva znamená statečného muže, bojovníka, černá barva představuje spravedlnost, soudce. Bílá a žlutá barva značí zápornou postavu. Bílé tváře znamenají komickou postavu. Bílá barva v Číně je nebarva. Proto v Číně na pohřeb chodí v bílém, nebo mají alespoň bílý šátek kolem hlavy. Růžová tvář značí hezkého člověka, nebo také literáta. Zlatostříbrná tvář znamená nadpřirozené postavy, démony, často to bývá opičí král.

Chrám nebes
Úkolem čínského panovníka bylo nejen řídit chod celé říše, ale i komunikovat s bohy a získávat jejich přízeň. Proto se každoročně v době slunovratu vydával v doprovodu početného procesí na pouť ze Zakázaného města k Chrámu nebes, kde vzdal hold nadpozemským silám a modlil se za bohatou úrodu a dobré počasí. Celý chrámový komplex včetně rozsáhlého parku je dvakrát větší než celé Zakázané město a neméně impozantní. Zeď, která chrám obklopuje z jihu, má čtverhranný tvar, což symbolizuje Zemi. Zeď na severu je půlkruhová, což symbolizuje Nebe. Tento styl má kořeny v tradiční čínské představě, že Nebe je kulaté a Země čtverhranná.
Stavba areálu byla dokončena roku 1420 a sestává z řady posvátných objektů obklopených zelení. Nejvýraznější budovou, která platí také za jeden ze symbolů Pekingu, je Síň modliteb za dobrou úrodu. Má charakteristický věžovitý tvar se třemi prstenci střech složených z modrých glazovaných tašek. Čtveřice podpěrných sloupů uvnitř chrámu symbolizují čtvero ročních období. Dvanáct sloupů, podpírajících první stříšku zase v souladu s tradičním čínským dělením dne na 12 dvouhodinových úseků symbolizuje těchto dvanáct částí dne. 12 sloupů ve střední části zase symbolizuje 12 měsíců. Sečteme-li sloupy, výsledné číslo 24 zase odpovídá 24 úsekům roku podle lunárního kalendáře. Ve spojích není použit ani jeden hřebík, a přesto svatyně svou pozlacenou špicí dosahuje úctyhodné výšky 37,5m. Dominantním tónem v Chrámu Nebes je barva modrá - barva, symbolizující Nebesa. Modré glazované tašky pokrývají stříšku nad Zdí ozvěn, střechy Císařského příbytku Nebes, Chrámu motliteb za dobrou úrodu i střechy bočních paláců a dvorů.
Několik desítek metrů jižně od Síně modliteb za dobrou úrodu leží podobná, ale menší síň zvaná Císařská klenba nebes. Kolem ní se kruhovitě ovíjí Zeď ozvěn, která je dle legend a průvodců proslulá akustickou specialitou - pokud někdo zašeptá na jedné straně zdi, měl by to slyšet člověk na jejím opačném konci. Vyzkoušely jsme to, ale bohužel bez očekávaného výsledku.
Nejjižnější stavbou areálu je Oltář nebes, který sloužil v dávné minulosti jako místo obětin při zimním slunovratu. Tvoří ho třípatrový mramorový ochoz, uprostřed kterého je kulatý kámen tvořící základ pro prstence dalších kamenů umístěných v násobcích devíti - magickém číslu čínských císařů. Největším parkem v Pekingu je park Tiantan (Tchien-tchan), kterému se někdy říká také „park Chrámu nebes”.

Návštěva v perlové dílně V jedné perlorodce je několik perel, jak můžeme vidět na fotce. Mají různou velikost a různý tvar. Jedná se o sladkovodní perly. Mořská perlorodka (mušle) má jenom jednu perlu. Sladkovodní perly mají barvu růžovou, nebo nachovou. Bílé a růžové perly jsou údajně jen z Číny. Růžová znamená štěstí a nachová znamená romantiku. Perlorodka musí být více jak 10 let stará, aby perla byla pěkná na šperky. Perly se však také používají v kosmetice. Sliz z perlorodky se pak vyřeže a dá se do malé perlorodky, kde pak vznikají další perly. Zárodky perel jsou ve tkáni a perly se vytvoří samy. Na předměstí Pekingu jsou velká jezera, kde se perlorodky pěstují.

Náměstí Nebeského klidu - Tian´anmen Tian'anmen leží v samém centru Pekingu v těsné blízkosti zdí Zakázaného města. Toto náměstí ohromí především velikostí, se svojí rozlohou 44 hektarů je největší na světě. Měří 880 metrů na délku v severojižním směru a 500 metrů na šířku. Může pojmout až milion lidí a bylo dějištěm všech významných událostí ve 20. století, včetně nechvalně proslulé studentské demonstrace v roce 1989, k jejímuž potlačení použila komunistická moc armádu s obrněnými transportéry. Náměstí Nebeského klidu je proto dnes v demokratickém světě chápáno do značné míry jako symbol a memento tohoto krveprolití, při němž tehdy zahynuly stovky mladých lidí. Na Náměstí Nebeského klidu by se vešlo Václavské náměstí asi 11x.
V roce 1959 vznikl Památník hrdinů, který je zasvěcen všem hrdinům válek proti útisku, proti imperialistům. Říkají mu Památník hrdinů všech revolucí – minulých i těch budoucích a jsou na něm reliéfy z opiových válek. Další stavbou je mauzoleum předsedy Mao Ce-tunga, který zemřel roku 1976 a o rok později byl vystaven v mauzoleu. Náměstí se rozkládá mezi dvěma masivními starobylými branami: Branou Nebeského klidu na severu s velikým portrétem „všudepřítomného“ Mao-Ce-tunga a branou Správného světla na jihu. S výškou 42 metrů brána Správného světla byla, a dosud je, nejvyšší bránou v Pekingu. Podél západní strany náměstí se táhne Velká síň lidu a budova čínského parlamentu a na východní straně se nachází Národní muzeum čínské historie.

Brána Nebeského klidu - Tchien-an-men
Je hlavním vstupem do Zakázaného města, byla postavena v roce 1417 za dynastie Ming a původně nesla název Brána Přijetí nebeského. Dole je pět můstků a pět bran, prostřední sloužila císaři. Těmito dveřmi mohl vstupovat pouze císař, také mohla jimi vstoupit císařovna v den svatby a každoročně tři nejúspěšnější skladatelé státních zkoušek mohli opustit Zakázané město tou prostřední branou, což byla obrovská pocta. U příležitosti Svátku práce (1. května) a Národního dne ČLR (1. října) se před branou konají vojenské přehlídky. Brána Nebeského klidu je považována za symbol Čínské lidové republiky a je vyobrazena na státním znaku země. Na státním znaku je také pět hvězd, čtyři malé a jedna velká. Malé hvězdy znamenají dělnictvo, rolnictvo, armádu a pracující inteligenci a velká hvězda znamená stranu. Zakázané město
Samotný vstup do obřadní části města chrání Poledníková Brána, u níž začínají jak vodní příkop, tak hradby. Jedná se o největší palácový komplex na světě, má téměř kilometr na délku a 750m na šířku. Je obehnáno 12,5 m vysokou purpurovou zdí s obrannými věžemi v každém rohu a 52 m širokým vodním příkopem. Stavba budoucího sídla čínských císařů započala roku 1406 a trvala celých 14 let, údajně se jí zúčastnilo na milión dělníků. Svůj název získalo pro uzavřenost vůči světu obyčejných smrtelníků - postupně se zde vystřídalo 24 císařů dynastií Ming a Čching, kteří dovolili vstoupit do města jen vybranému služebnictvu, konkubínám či posluhovačům. A ten, kdo jednou vstoupil dovnitř, se již nikdy nemohl vrátit zpět. I tak však denně podstupovali zástupy mladíků povinnou kastraci, aby se mohli stát eunuchy ve službách panovníka a vymanili se z nuzných podmínek obyčejného života.
Čínští panovníci se s oblibou přirovnávali k bohům a jejich sídlo muselo být tomuto účelu ideálně přizpůsobeno. Zakázané město je proto prodchnuto symbolikou, která je neznalým skryta, ale při bližším seznámení vystupuje na povrch na každém kroku. Počet místností komplexu je údajně 9999, protože devítka byla považována za magickou a stejné slovo znamená v čínštině dlouhý. Většina dveří paláce je díky tomu zpevněna devíti řadami hřebů zatlučených po devíti. Strážní věže mají 9 střešních trámů, 18 sloupů a 72 střešních podpěr, což jsou všechno násobky devíti a součet dává číslo 99. Dominantní barvou je všude žlutá, protože znamená barvu císařské rodiny.
Největší pozornost přitahují tři velké síně. Síň Nejvyšší harmonie je ze všech tří síní největší a nejstarší. Probíhaly v ní oslavy Nového roku, korunovace císařů i jejich narozeniny. Stojí na třípodlažním mramorovém podstavci a vede k ní dvojice schodišť, které jsou oddělené kamennou deskou, nad kterou se kdysi vznášela císařská nosítka. Kamenná deska má délku 16,1 m, 3,2 šířku, 1,7 m tloušťku a váží 200 tun. Na místo ji dopravili v roce 1671 a to po ledu. Na reliéfech vidíme draky, hrající si s perlou. Drak se stal symbolem čínských vladařů. Drak je zvíře pozitivní, což pramení ze staré čínské mytologie. V dávné době dle pověsti žili tři císaři. Jedním z nich byl žlutý císař, za jehož vlády postihla zemi velká povodeň. On si nechal věštit a bylo mu řečeno, že musí osvobodit draka, který je uvězněn. Císař ho nechal osvobodit a drak za odměnu svým mohutným ocasem vyhloubil v pevnině koryto, kterým odvedl vodu do moře. Koryto je dnes Žlutá řeka.
Po mnoho let byla Síň Nejvyšší harmonie nejvyšší budovou v Pekingu a zákon zakazoval poddaným, aby stavěli cokoli vyššího. Nikdo se nemohl na nejposvátnější císařskou budovu dívat shora. Uvnitř se nachází císařský trůn. Velké venkovní barely poskytovaly vodu k hašení požárů. Celkem bylo v paláci umístěno 208 takových nádob.
Za touto síní se skrývá menší síň Střední harmonie, kde byli přijímáni ministři z Ministerstva obřadů. Obdélníková síň Udržující harmonie, kde císař dohlížel na poslední fáze úřednických zkoušek, stojí těsně před branou Nebeské čistoty. Reliéf na velké mramorové desce vedle schodů znázorňuje draka, který prolétává oblaky. Tím končí obřadní část města. Soukromou část od té obřadní odděluje Brána Nebeské čistoty (Qianqing Men). Vstoupit do této části měli povoleno pouze eunuchové a císařovi příbuzní.
První budovou soukromé části je Palác Nebeské čistoty, který sloužil jako císařova ložnice. Následuje nevelká Síň Jednoty, kde spávaly císařovny, také se zde uchovávalo 25 císařských pečetí. Vše zakončuje Palác Pozemského pokoje a Brána Pozemského pokoje, která vede do Císařské zahrady. Nejkrásnější střechu má Pavilon deštných květů s pozlacenými draky na hranách krovů. Je to tantrická svatyně z poloviny 18. století. Ze zakázaného města se nám naskytl pohled na bílou stúpu, která byla postavena roku 1652 na počest příjezdu 5. dalajlámy.
Posledním obyvatelem Zakázaného města byl poslední císař dynastie Qing – Pu Yi. Když padlo císařství, bylo mu osm let. Republika mu dovolila žít v Zakázaném městě spolu s celým dvorem, nesměl ale z prostor paláce vyjít. Ze Zakázaného města byl nakonec vyhnán.

Park Jingshan
Park Jingshan leží severně od Zakázaného města. Park byl za dynastie Ming znám jako Wansuishan - pahorek Dlouhověkosti, ale v období Qing byl přejmenován na Jingshan -Vyhlídkový kopec. V tomto parku se roku 1644 na jerlínu (druh stromu) oběsil císař Chongzhen, poslední mingský císař, když vzbouřenecké oddíly pronikly do Pekingu. Na vrcholu kopce se nachází pavilon Wanchun se zlatou sochou Buddhy. Před námi se objevil pěkný pohled na celé Zakázané město.

další cestopisy
Komentáře
1
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Neregistrovaný uživatel
09.12.2015 19:08 78.45.61.***
Info  

Tak cestopis to moc, spíš vůbec nepřipomíná, chystám se do Činy právě s ChinaTours,,, ale moc praktických informací jsem se nedozvěděl . . .

Zpět na všechny diskuze