A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Čína - Cestopisy

Čína - Šanghaj

Další část cestopisu z cesty Skvosty říše středu. Nyní povídání o Šanghaji, ale také o Suzhou s nádhernými zahradami, o Zhouzhuang, připomínající Benátky a o úžasné jízdě Maglevem.

Cestopis Čína - 3. část Šanghaj
Šanghaj je se svým počtem obyvatel (cca 20 milionů) největším městem Číny. Původně to byla malá rybářská vesnička, v průběhu staletí se mohutně rozrůstala a dnes představuje finanční a hospodářské centrum země. V Šanghaji je na mnoha místech vidět, jak se mísí minulost s moderní realitou. K vidění jsou zbytky zanikajícího starého čínského města, ale také britská a francouzská koloniální architektura. I přesto, že je Šanghaj poměrně bohatá co do počtu historických památek, zdaleka nepůsobí tak pokojně jako Peking. Její tvář je mnohem modernější, dynamičtější, honosnější a více prozápadní. V Šanghaji jsou k vidění všudypřítomné mrakodrapy, obchodní a administrativní centra a také nekonečné davy lidí, které neustále někam spěchají. Nová historie Šanghaje se datuje od r. 1990, kdy magistrát vyhlásil ambiciózní program nové ekonomické zóny na východním břehu řeky Huangpu (Chuang-pchu) – Nový Pudong (Pchu-tung). Výstavba nové Šanghaje je v současnosti považována za nejzdařilejší z čínských projektů na modernizaci velkých měst.

Bund (anglo-indický výraz pro bahnitý břeh) - v čínštině Waitan, byl finančním motorem šanghajského úspěchu a sídlem evropských společností v Číně. Nejromantičtější způsob, jak si vychutnat pohled na Bund, nabízí paluba výletních lodí na řece Huangpu. Vzhledem k tomu, že bylo docela chladno, tak jsme si tuhle podívanou museli odpustit. Nábřeží prošlo v 80. letech rekonstrukcí a nábřeží je zvednuté 10 m nad hladinu vody. Pomalá procházka po Bundu nám umožnila ponořit se do historie a jedinečného charakteru tohoto místa. Viděli jsme první hotel v Šanghaji s názvem Pujiang Hotel, banku, jejíž vrchol zdobila koruna a další historické budovy. Z nábřeží Bund je nádherný výhled na moderní panorama Šanghaje. Dominantou je televizní věž jménem Perla orientu se specifickými koulemi a výškou kolem 450m. Za ní je hustá stěna pestrobarevných různě svíticích mrakodrapů, ze kterých ještě vyčnívají věže Jinmao a Finanční světové centrum.

Na další cestu jsme se vydali vlakem, ale dosahoval rychlosti – pouhých cca 270 km/hod.

Suzhou
Suzhou je na čínské poměry poměrně malé, ale velmi známé město na východě Číny, poměrně blízko Šanghaje. Proslulo výrobou hedvábí, výšivkami na hedvábí a především typickými čínskými zahradami.
Centrum městečka je malé, město má bohatou historii, těžilo výrobou hedvábí, na kterém zbohatlo. Je to velmi staré město. Celá tato oblast je jezerní oblastí. Suzhou je vodní městečko, je protkáno vodními kanály. Suzhou navštívil ve 13. stol. i Marco Polo. Při rozšiřování města byla většina kanálů zasypána. Suzhou se nachází blízko Velkého dopravního kanálu, který vedl z Pekingu až do Chang-čou. Tento kanál fungoval velmi dlouho a dobře, ale příchodem železnice jeho význam upadal a koryto se zaneslo, takže využití v současné době je velmi malé.
Suzhou je proslulé svými krásnými zahradami. Dneska těch zahrad je něco přes deset, v minulosti jich bylo 200. V Suzhou jsou zahrady úředníků, kteří na to měli peníze a mohli si dovolit postavit soukromé zahrady, jejichž cílem bylo oddávání se poezii, literatuře, kaligrafii, popíjení vína, hudbě a jiné zábavě. Čínské zahrady nejsou jako miniatura skutečné přírody, ale jsou jako umělecké dílo. Je to obraz toho, jak si zahradník, který zahradu tvořil, přírodu představoval. Mnohdy je to fantazijní krajina. Základní surovinou v zahradách je kámen, voda a dřeviny. Čínské zahrady mají někdy kvetoucí květiny, ale zásadně jsou to dřeviny.

Zahrada pokorného úředníka je rozdělena na tři části, jedna část je jezerní, pak je část, kde jsou umístěny budovy, a třetí část je s otevřenou travnatou plochou. Úřednické posty nebyly doživotní a nebyly dědičné. Když úředník odcházel do důchodu, budoval si zahradu. Tato zahrada začala být budována v 16. století penzionovaných úředníkem, ale v průběhu dalších let se rozvíjela podle představ dalších majitelů. Názvem chtěl vyjádřit to, že po odchodu do důchodu je jeho nejpokornější službou budování a kultivace zahrady, což považovali za umění a ctnost. Dle nich by člověk měl postavit dům, zasadit strom a věnovat se kultivaci zahrady. Zahrady jsou dělané tím způsobem, že vždy je členěna a to zdmi, pavilony. Je vždy dělána tak, že člověk by měl postupně objevovat různá zákoutí. Vždy by měl výhled vyjadřovat určitý obraz. Důležitý je také odraz na hladině. Byly vybírány kameny, které něco připomínaly a nebyly již dále opracovávány. V tomto areálu je na konci bonsajová zahrada, ve které jsou až 300 let staré bonsaje. O bonsaje je nutné denně pečovat a je nutné zastříhávat také kořínky a každého půl roku se musí přesazovat. Pavilony, kolem kterých jsme šli, mají poetické názvy, např. pavilon, Čekající na první mrazík, nebo pavilon Vůně sladké rýže, altánku Čtvero ročních období, také Hudební pavilon, který měl prolamované střechy, aby hudba pěkně zněla, pavilon Zrcadlící se pagody. Krásný zvuk bubnování deště na lotosové květy poslouchali v pavilonu Naslouchání zvuku deště. Také jsme viděli jednu z 36 mandarínských kachniček, což je symbol manželské věrnosti.

Lví zahrada, neboli lví háj, je diametrálně jinou zahradou. Je téměř výhradně tvořena kamenem. Původ názvu této zahrady je zahalen tajemstvím, ačkoli se říká, že tvary lvů lze najít v kamenech této zahrady. Kdysi tato zahrada přiléhala ke klášteru. Procházeli jsme kamenný labyrint, prošli jsme kolem jezírka a pavilonu, a mezi množstvím kamenů, lva jsme však v nich nespatřili. Po vstupu jsme prošli kolem Slavnostní síně, která sloužila k uvítání těch, kteří přišli. Tím, že ji nechal založit mnich, sloužila i k náboženským účelům. Tři postavy nahoře jsou tři hvězdy a souvisí to s taoistickou symbolikou, jsou to tři svatí, z nichž každý symbolizuje jednu touhu Číňanů – ten fousatý symbolizuje dlouhý život, uprostřed štěstí, protože má v ruce žezlo všehopřání a vpravo symbolizuje úřednické postavení, kariéru. Prošli jsme kolem pavilonu Čekání ve sněhu a také kolem pavilonu Čekání v oblacích. Jak krásné názvy, vybízející přímo k posezení v těchto pavilonech. Přes jezírko se díváme na pavilon Hledání švestkových květů. Dost často jsme viděli kvetoucí švestku vyšitou nebo namalovanou na obraze. Kvetoucí švestka symbolizuje nový začátek a slibný moment. Chvilku jsme postáli na Terase pěti starých borovic s houfem místních turistů. Na jezírku jsme spatřili kamennou loď. Uprostřed jezera byl pavilon s výstižným názvem pavilon Středu jezera.

Hedvábí
V hrobě z neolitického období cca 2500 př.n.l. se našly kokony bource morušového. Již tehdy znali výrobu hedvábí. Říká se, že v zimě hřeje a v létě chladí. Vypráví se, že jistý Chuang-Ti požádal svou ženu, aby zjistila, kdo škodí jeho morušovníkům. Manželka objevila bílé housenky, které vytvářely lesklé zámotky. Později jeden zámotek náhodou upustila do horké vody a zjistila, že z něj může vytáhnout jemné vlákno a navinout ho na cívku. Podle všeho tak objevila technologii výroby hedvábí, která zůstala po více než 2000 následujících let čínským tajemstvím. Výrobní monopol na hedvábí si Čína udržela až do 6. století n. l., pokus o vývoz technologie se trestal smrtí.
Nejdříve jsme si prohlédli vývojové fáze bource morušového. Housenka žere 20 – 25 dnů listy moruše a pak 4 dny se zakukluje do zámotku. Když je v zámotku jedna larva, jedná se o kvalitní vlákno, pokud je ve větším více larev, vlákno není kvalitní a používá se např. do přikrývek. Zámotky se pak hodí do vřelé vody, tím se larva zabije. Je však nutné vytřídit kvalitní zámotky od nekvalitních. Pak se spřádají vlákna z osmi zámotků v jednu hedvábnou nit dlouhou asi 500 až 800 metrů. Znovu se pak splétá 8 těchto spletených vláken dohromady, takže jsou spletena vlákna ze 64 zámotků.

Zahrada mistra rybářských sítí je jedna z nejmenších zahrad v Suzhou. Rovněž se jedná o soukromou zahradu penzionovaného úředníka, založená v roce 1140. Název vznikl patrně tak, že v odpočinku se bude věnovat rybaření a odprostí se od úřednických záležitostí. V centru je jezírko, ve kterém určitě nechytal ryby, ale spíše se věnoval odpočinku, rozjímání apod. Nad jezírkem se tyčí malý pavilon, což je ústřední scenérií zahrady. Je sice jedna z nejmenších, ale je jednou z nejpropracovanějších zahrad. Na severu je pavilon Pozorování měsíce, který je vidět 3x, protože zadní část pavilonu je tvořena zrcadlem. Měsíc je pak vidět na obloze, v zrcadle a jeho odraz v jezírku. V roce 1770 byla zahrada výrazně přestavěná, takže současná podoba není původní. Na mapce zahrady Mistra rybářských sítí vidíme knihovnu Pěti vrcholků. Vzadu na mapě ten zastrčený domek je Poustevna. Také je vidět pavilon pozdního jara, pavilon Pozorování borovic, dům Malého pahorku v háji skořicovníků, pavilon Vystupování na oblaka.
Za vstupem je zase velká přijímací síň, kde se odehrávaly ceremonie. Prošli jsme pracovnu Soustředěné prázdnoty a vedle byla knihovna Pěti vrcholků. Šli jsme kolem altánu Nad vodou, kolem pavilonu Studeného pramene a pavilonu Pozdního jara. Ach ty názvy, každý jiný, přitom pavilony jsou hodně podobné, nezkušenému oku se pomalu zdají stejné.

Zhouzhuang
Malebné „vodní městečko“ Zhouzhuang leží na dosah od Šanghaje a bylo založeno před téměř 900 lety. I když většina budov a památek ve městě již sice nepochází z tohoto období, dýchne na každého mocně atmosféra zašlých časů. Městečko silně připomíná Benátky a Číňané říkají, že Benátky jsou Zhouzhuang západu. Je to velmi příjemná vesnička, ve které je spousta obchůdků se suvenýry, zejména perlami a sladkými dobrotami a připomíná starou Čínu. Je velmi malebná, přímo vybízí k fotografování, či malování. Městečko Zhouzhuang se nachází v oblasti, kde je spousta vodních toků. Je několik vodních městeček, která se rozkládají na vodních kanálech. V 11. stol. nastal rozmach městečka. Jistý pán daroval místo, kde bydlel, buddhistické obci, která jeho obydlí přestavěla na buddhistický klášter Úplného štěstí. Je to krásný areál, který se nachází na vodní ploše, na ostrůvcích. Velký rozmach spadá do 14. stol., kdy městečko začalo žít z obchodu s hedvábím, s keramikou apod. Dodnes vidíme v Zhouzhuangu domy klanů starých obchodníků. Krásné kamenné mosty, z nichž nejstarší je Most míru a štěstí z roku 1355, dotvrzují malebnost tohoto městečka. Nejznámější je dvojitý most, který se objevil na známce, jsou to vlastně dva mosty kolmo na sebe s názvy Věčný mír a Ctnost. Jeden je orientovaný z východu na západ a má kulatou čínskou klenbu, druhý je orientovaný ze severu na jih a má vodorovnou klenbu a mají připomínat svým vzhledem starý čínský klíč. Je to nejfotografovanější objekt z celého městečka, dostal se i na známku s tematikou OSN. Zhouzhuang se proslavil také svým kolenem, což je vařené a dušené vepřové koleno ve sladké hnědé omáčce. Prodává se zde také místní pálenka.
U vstupní brány se nachází Pagoda úplného štěstí. Procházka vedla přes dvojitý most, dále kolem více než 500 let staré rezidence rodiny Zhang, prošli jsme kolem rezidence rodiny Shen, kolem dlouhého mostu Úplného štěstí a navštívili jsme klášter Úplného štěstí. Zajímavostí bylo také muzeum Maa, kde byl přísný zákaz fotografování. Rezidence rodiny Zhang má 70 místností, 1800 m2. Za vstupní branou je nezbytná zástěna naproti dveřím, aby do místnosti nemohli proudit zlé síly. Následují přijímací místnosti a do dalších místností se návštěvník nedostal. Stěny zdobí krásné kamenné obrazy. Typické pro tuto oblast jsou bílé zdi, černé dřevo a černé střechy. Dřevo dováží z různých koutů světa a dokonce prý z Velkých Karlovic. Do zahrad bylo možné vejít z obou stran.
Druhá rezidence klanu Shen má asi 2000 m2, zhruba 100 místností, 5 bran a 7 nádvoří a končí zahradou. Shen byl největší obchodník na jih od Žluté řeky na začátku dynastie Ming. Zemřel roku 1379. Rezidence byla postavena jeho potomky roku 1742 a je to nejrozsáhlejší dvůr. Opětovně jsme viděli tří bůžky a to dlouhého života, štěstí a úřednické kariéry. Mohli jsme zkusit štěstí a hodit mincí do prázdného čtverce v kruhu. V případě, že jsme se trefili, má nám to zaručit bohatství. Měděné reliéfy znamenají výjevy z jeho života, jak uplácel generály a poté úskok, jak ho vsadili do klády a posílají ho do vyhnanství. V klášteře Úplného štěstí jsme spatřili Buddhu budoucnosti – Maitréju, také Buddhu neomezeného světla - Amitabha, u kterého byly nádherné lustry. Rovněž tam byl Buddha Šákjamuni a bodhisattva Samantabhadra (ztělesňuje pochopení nauky) a bodhisattva Maňdžušrí (moudrosti). Viděli jsme i další sochy - Buddhův následník Ánanda, bohyně Kuan-jin. Svastika je náboženský symbol. V Buddhismu reprezentuje dharmu, univerzální harmonii a rovnováhu protikladů. Levotočivá svastika značí lásku a milosrdenství, pravotočivá sílu a inteligenci. Svastika je také označována jako znamení Buddhy. Proto se setkáváme s tímto symbolem na jejich hrudi.

Šanghaj
Znovu jsme se vrátili do Šanghaje. Úžasným zážitkem byla projížďka maglevem.

Maglev
Zkráceně - magnetické levitace – je nejmodernější, nejrychlejší, ale také nejdražší druh kolejové dopravy. Proto nejvyšší rychlostí 431 km/hod. jezdí jen 2x denně. Vlak se pohybuje na polštáři magnetického pole, které je vytvářeno soustavou supravodivých magnetů, zabudovaných v trati i ve vlaku. Tento vlak má tedy, místo kol, speciální systém magnetů, včetně lineárních motorů a pohybuje se několik centimetrů nad kolejnicí. Pravidelný provoz na 30 km trati mezi mezinárodním letištěm Šanghaj s vnitřní aglomerací Šanghaje, byl zahájen počátkem roku 2004. Maglev Šanghaj se stal nejrychlejším traťovým vozidlem na světě podle jízdního řádu, 30 km trať zdolá za 7,5 minut.

Čtvrt Pudong
Otvírák - budova světového finančního centra má 492 m a byl dostavěn v roce 2009 a dnes je to druhá nejvyšší budova v Číně. Na otvíráku byla ve výšce 477 m (v 88. poschodí) nejvyšší vyhlídka na světě. Dnes je to druhá nejvyšší vyhlídka na světě s částečně prosklenou podlahou. Vedle stojící vzhledem orientální budova Jinmao je z roku 2005 má 421 m. Třetí budova není doposud dostavěná. Říká se, že jsou to jediné tři nejvyšší budovy takto u sebe na světě. Věž finančního centra má poměrně zajímavý příběh. Když ji kolem roku 2000 začala stavět japonská firma, měla se stát nejvyšší budovou světa o výšce 460m. Přišla ale krize, která výstavbu přerušila v době, kdy už byly hotové základy. Než se stavba znovu rozeběhla, už byl dostaven mrakodrap Teipei, který má 501m. Statici tedy dostali za úkol přepočítat celý projekt tak, aby bylo možné finanční centrum co nejvíc navýšit. Bohužel, překonat Teipei již nešlo, nicméně projekt se změnil a nové finanční centrum bylo navýšeno o 32m. Sice není nejvyšší, ale nepomáhá si anténou.
Rozestavěná budova je Šanghaj Tower. Má být dostavěna v roce 2014 a svou výškou 632 m bude, alespoň rok, nejvyšší budovou v Číně. Krásný pohled je i na 468 m vysokou televizní věž Perla Orientu z roku 1995. Věž se skládá z 11 koulí různé velikosti. Dvě největší koule mají průměr 50 metrů (spodní) a 45 metrů. Jsou propojeny třemi sloupy o průměru 9 metrů. Nejvyšší položená koule má 14 metrů v průměru.
Bohužel počasí nám moc nepřálo, takže jsme sice viděli okolní mrakodrapy kolem světového finančního cestra, dohlédli jsme i na zem, ale vzdálenější budovy se již tajemně halily do mlhy. V obou výškových budovách jsou v posledních patrech luxusní hotely, kde pokoj stojí okolo 400 dolarů.

Chrám Městského boha
Poté, když jsme se pokoukali z otvíráku na Šanghaj, tak nás loď převezla do staré čínské čtvrti. Některé uličky připomínají Indii. Prý jsou tyto domy postupně vykupovány, aby se tato část mohla po zbourání, zastavět moderní zástavbou. Po krátké procházce jsme navštívili chrám Městského boha. Je to chrám zasvěcený ochránci města, či ochráncům města Šanghaje, které se rekrutovali ze skutečně žijících postav. Nejstarší z nich žil na přelomu tisíciletí, byl to kancléř tehdejšího císaře a zapsal se do dějin tím, že pomohl sesadit z trůnu mladého a nezodpovědného císaře, který se nevěnoval státnickým povinnostem a posadil na trůn zodpovědného císaře. Nedosadil sám sebe, ale dosadil jiného, proto je vyzdvihován. Potom jsou tam další dva, jedním z nich byl císařský examinátor, významný učenec, který opovrhoval politikou, proto se nikdy nestal součástí dvora, ale byl to spravedlivý zkoušející. Po jeho smrti 1373 byl prohlášen na božského. Posledním z nich je postava z nedaleké minulosti a své místo v chrámu si získal tím, že bojoval za opiových válek jako generál, velel armádě, která ochraňovala Šanghaj před zahraničními mocnostmi, a padl při hrdinné obraně. Je to taoistický chrám, protože taoismus je přesně ta lidová filosofie, která pod sebou zastřešuje všechna božstva, která nejsou buddhistická a nespadají ani do konfuciánství. Je to např. bůžek bohatství, bůžek kuchyňský, bůžek nějaké hory, či řeky. To jsou všechno taoistická božstva. Taoismus je hodně orientován na přírodu, na vztah člověka k přírodě. V každém městě mají jiné bohy. V Číně existuje pouze 42 chrámů městského boha. Asi záleželo na tom, zdali v tom konkrétním místě potřebovali nějakého ochránce.
Sochu kancléře tehdejšího císaře jsme viděli v chrámu. Ve třetím chrámu je úředník, který se nenechal zkorumpovat a kterého po jeho smrti prohlásili za boha. V modrém oděvu jsou svatý otec a svatá matka. Skutečný bojovník, ze kterého udělali boha války, se na nás mračil a přidržoval si dlouhý černý vous. Lidové náměstí
Šanghajskému lidovému náměstí dominují dvě stavby - budova divadla a opery a muzeum historie. Na náměstí je také stavba - 22-patrový Park Hotel, kterou navrhl slovenský architekt Ladislav Hudec. V Šanghaji, kde působil v letech 1918-1945, postavil celkem 65 staveb.
Když jsme jezdili po Šanghaji, všimli jsme si toho i v jiných městech, že lodžie mají zasklené, mají tam mříže a prostor slouží jako úložiště pro různé věci, např. jízdní kolo.

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@