A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Čína - Cestopisy

Čína - Xian

Další část cestopisu ze zájezdu s CK China tours - Skvosty říše středu. Povídání o městě Xian a blízkém okolí, nejen o hliněné armádě, posvátné hoře Huashan, ale i dalších zajímavých místech.

Cestopis Čína - 2. část Xiʻan
Když jsme přijížděli vlakem do Xiʻanu, tak jsme pozorovali, že je to jiné město než Peking. Xiʻan má asi 8 milionů obyvatel, ale působí jako provinční město. Oblast kolem Žluté řeky je tzv. sprašová oblast. Je to jemný píseček, který je po vyschnutí tvrdý. Celá oblast je tvořena touto spraší, která má někdy mocnost až několik desítek metrů. Praš je unášena větrem, je zanášena i do koryta Žluté řeky, která je většinou mělká a spraš zanáší koryto, čímž dochází k záplavám. Někdy jsou záplavy obrovské. Dokonce se v minulosti stalo, že Žlutá řeka změnila svůj tok a to o několik set km a ústila do moře až dole pod Šantunským poloostrovem. Když povodně opadly, tak spraš, zavlažená vodou je velmi úrodná a bylo možno pěstovat potřebné plodiny. Číňané byli vždy zemědělci. Nikdy nebyli pastevci, proto také nikdy nedomestikovali psa, proto k němu mají jiný vztah a jsou schopni ho konzumovat. Pěstovali hodně soju, která byla zdrojem bílkovin. Xiʻan leží ve střední Číně u řeky Wei, což je přítok Žluté řeky. Xiʻan má historii několik tisíc let. Nedaleko Xiʻanu byly nalezeny nejstarší kosterní pozůstatky, nalezené v Číně. V roce 1953 byly objeveny rozvaliny neolitické vesnice z doby asi 6000 let př.n.l. Bylo zde nalezeno více jak 10tisíc různých artefaktů nástrojů a keramiky. Z nálezů je patrné, že už v té době se živili zemědělstvím, také rybolovem. Číňané velmi rádi vyrážejí do parků, zvláště ve velkých městech, kde piknikují, tančí a prostě se baví. Cvičí tai-chi, tančí při hudbě. Xiʻan byl hlavním městem 13 čínských dynastií. Jedna z prvních dynastií tu měla hlavní město od 12. stol do 8. stol. před n.l. Město se různě posunovalo, někdy to bylo i desítky km. V době asi 500 př.n.l. se hlavní město nacházelo poblíž hliněné armády. Malá poznámka – v Číně musí cizinec absolvovat autoškolu, jinak nesmí řídit. Není se co divit – při tom provozu. V 7. stol. obývalo Xiʻan 2 miliony obyvatel, což je neuvěřitelné množství. Xiʻan znamená západní mír. Byl členěn pravoúhle – měl pravoúhlé ulice do 108 čtvrtí. Některé čtvrti byly vyhrazeny klášterům, nebo tržištím. Někde se konaly veřejné popravy. Dnes se popravy konají na stadionech. V Číně dojde ročně k 6 -8 tisícům trestů smrti. Statistiky se nevedou. Střílí se většinou do týlu. V součtu celý zbytek světa měl za ten rok asi 800 poprav. Tresty smrti padly i v aféře se závadným mlékem. Za zabití pandy je rovněž trest smrti. Číňanů je tak obrovské množství, že přistupují k těmto represivním postojům. Velkého významu dosáhl Xiʻan opět za dynastie Ming v letech 1368 – 1644 a v tomto období byly postaveny 15 m vysoké hradby, jejichž celková délka je 14 km. S výstavbou se začalo v roce 1370. Hliněná armáda Tehdejší císař Jing-šen státu Čchin byl velmi zdatný a prozíravý. Tento císař si najal do svých služeb cestujícího politika, o kterém se říká, že měl zásluhy o vzestup dynastie Čchin. Zjistil, že je nutné provést reformy, takže byla provedena reforma písma – došlo ke sjednocení písma, což výrazně pomohlo v komunikace, prosadil zavedení měny – byly raženy bronzové mince, jiná platidla – nefrit, mušle, byla zakázána. Zavedl také jednotné váhy a míry, provedl reformu armády a sjednocení rozchodu kol vozu, což znamenalo výrazné zrychlení přesunu jak armády, tak zásobování. Mimo město neexistovaly dlážděné cesty, a když zapršelo, byly silnice rozblácené a po průjezdu vozu za ním zůstávaly koleje, což usnadnilo projetí dalším vozům. Stát Čchin posílil své postavení na úkor ostatních válčících států Číny. Ostatní státy musely odvádět daně. Od roku 221 př.n.l. sjednotil císař státu Čchin zemi po porážce posledního válčícího státu. Od této doby existuje na území Číny jeden státní útvar a je to nejdéle existující státní útvar na světě. Prvním císařem sjednocené Číny byl Čchin Š'-chuang-ti z dynastie Čchin. Tento císař nepanoval dlouho, pouze do roku 210 př.n.l., ale trpěl velikášstvím. Měl řadu konkubín a synů. Zemřel na inspekční cestě do jižních provincií. Tento termín se používá dodnes. Váže se k tomu legenda, že blízký dvůr nechtěl, aby se vědělo, že císař zemřel na cestě, protože měli strach z nepokojů. Aby to zamaskovali, vozili císaře s sebou a aby to nebylo nápadné, vozili s sebou koše ryb, které páchly a ten puch měl zamaskovat mrtvolný pach rozkládajícího se císaře. Císař ještě před svou smrtí označil za svého zástupce jednoho ze synů, který však byl poté, co se zjistilo, že císař zemřel, zavražděn a na trůn byla dosazena spíše loutková postava a následně došlo k zániku dynastie Čchin. Na císaře Čchin Š'-chuang-ti bylo spácháno několik atentátů. Proto si tento císař již za svého života nechal vybudovat terakotovou armádu. Ta se pálila z hlíny při 800 – 1000 °C. Tato terakotová armáda byla objevena pouze náhodou v roce 76, když jeden zemědělec při kopání stupni náhodně narazil na hlavu hliněného vojáka. Následně se začalo s výkopy a byla vykopána 1. síň. Bylo odkryto asi 6000 vojáků, kteří byli ve špatném stavu 2 m pod zemí. Vše bylo uloženo ve spraši, bylo to uloženo v chodbách, na kterých byly valy, dřevěné trámy a vše bylo přikryto. Trámy se propadly a vojáci byli poškozeni. Jsou tam vojáci, lučištníci, vozatajové s koňmi, nějací vyšší důstojníci. Tělo se vytvářelo podle formy a nakonec se nasazovala hlava. Bylo nalezeno asi 128 různých obličejů, kterým se pak dodělávaly kníry, oči, vlasy, atd. Říká se, že hlavy se dělali podle skutečných vojáků. Částečně došlo k rozpadu, např. kožených doplňků, takže se dochovaly jen bronzové části. Našly se také dva vozy. Sochy byly původně malované, ale barva časem vymizela. Postupně byly odkryty další dvě síně v tom areálu, které jsou výrazně menší. Ve druhé byly generálové a vozatajové a ve třetí síni probíhá neustálý odkryt, protože je odkryta pouze část. Takže zde je vidět, jak to vypadalo, stropy propadlé a postavy rozbité. V blízkosti je i samotná hrobka císaře, jejíž rozměry jsou impozantní, má tam být klenba, na které má být vyobrazena nebeská obloha.

Buddhismus, konfuciánství a taoismus
Viděli jsme v Pekingu buddhistický areál a sochy Buddhy Maitréji. Buddhismus je náboženský systém, který řeší život po životě. Konfuciánství je spíše nějaká morálka, či systém, nebo mravní kodex, jak se chovat ve společnosti. Taoismus a konfuciánství je původní čínská nauka, kdežto buddhismus je převzatý z Indie. Taoismus je filosofie, která řeší vztah člověka k sobě samému. Za jeho zakladatele se považuje „Starý mistr“ a jeho následovníky sepsaná kniha o tau a ctnosti. Je to kniha, která je těžko čtivá, člověk u ní musí hodně přemýšlet. Jedním ze základních principů taoismu je věčná změna – nic není stálé, vše se mění. Druhý princip je princip nečinění a do tohoto principu by člověk neměl zasahovat, měl by nechat věci plynout přirozeným rytmem. První věta taoismu je, „tao, které můžeme následovat, či uchopit, není tao, jméno, které dokážeme vyslovit, není jménem“. Taoističní mniši si nestříhali vlasy, nechali je volně růst a nosí takové drdůlky na hlavě. Z taoismu vychází spousta věcí, které se prolínají čínskou medicínou. Každý člověk když se narodí, tak disponuje životní energií, která mu byla dána – čchi. Podle toho, jak se chová, o tuto energii přichází, např. i tím, že si stříhá vlasy. Podle nich např. není ani přirozené, že člověk fouká do talíře na horkou polévku, protože vyfukuje své čchi. Proto Číňané srkají horkou polévku. Různými cvičeními může člověk energii čchi harmonizovat a také doplňovat ženšenem. Proto je ženšen tak drahý. Symbolem taoismu je kruh, ve kterém je bílá a černá barva, rozdělená vlnkou na půl, v černé je bílá tečka a v bílé je černá tečka. Kruhu se říká tai-ti. U nás se tomu říká cvičení tai-čchi. Ta tečka znamená, že neexituje čistý jing nebo jang, obě tyto energie se prolínají. Energie jing je ženská energie, jang je mužská energie. Jang odpovídá nebi, jihu, císaři, draku a všem lichým číslům. Jing se srovnává se zemí, severem, chladem a se všemi sudými čísly. Obě energie člověk svým chováním narušuje a proto cvičení tai-ti (tai-čchi) je dává do souladu. Čínská medicína s tímto umí velmi dobře pracovat, např. někdo má více horké energie, proto se např. předepíše k jídlu více chladivého ovoce, bylinek, apod. Čínská medicína je na velmi dobré úrovni, dokáže nemocem předcházet, k tomu je určená. Základní rozdíl mezi naší medicínou a čínskou medicínou je ten, že Číňané svoji medicínu praktikují 3-4 tisíce let. Vše v průběhu doby bylo zapsáno a existují lékařské knihy, velmi staré. Císař byl Čchin Š'-chuang-ti v roce 213 př.n.l. nechal ve velkém pálit knihy, zejména filosofické. Jediné, které nechal, byly knihy o zemědělství a knihy lékařské. Byl velkým nepřítelem konfuciánství. Prosazoval školu, založenou na přímém postihu nedodržování pravidel, existoval systém kolektivní viny, který spočíval v tom, že pokud se odehrál v rodině, či komunitě nějaký zločin, byť to byl bratr, nebo přítel, byla povinnost ho udat, jinak bychom byli stejně vinni. Tyto medicínské odnože taoismu se dají přirovnat k naší středověké alchymii. Říká se, že roste strom, na kterém rostou plody nesmrtelnosti, které uzrají jednou za 10tisíc let. Někdy v ruce drží mnich tykev. Ta je symbolem tajemna nebo nesmrtelnosti a nosili ji taoističtí mnichové.

Klášter osmi nesmrtelných
Klášter osmi nesmrtelných je zasvěcen osmi lidem, kteří dosáhli nesmrtelnosti. Jsou to údajně skutečně kdysi žijící lidé, kteří různými praktikami dosáhli nesmrtelnosti. Jednou z nich je i žena. Všechno má dvě mince a na vše lze nahlížet ze dvou způsobů, stran. V první síni je postava s červenou tváří a bičem v ruce, což je ochránce, který zahání zlo. V poslední síni je bohyně – matka hvězd, která řídí hvězdy na nebesích. Klášter byl založen ve 12. stol, ale má i novodobou historii. Pokud byl císařský trůn v ohrožení, tak prchal. To se stalo i v roce 1900, když císařovna Ci-xi vyvolala svým jednáním povstání proti cizincům – boxerské povstání. Když to nastalo, císařovna s celým dvorem uprchla ze Zakázaného města do Xianu a útočiště našla v Klášteře osmi nesmrtelných. Když buddhismus přicházel do Číny, nebyl vnímán jako cizí náboženství. Bylo to v 1. stol n.l. Šiřitelé si pomáhali s taoistickou teorií a to napomohlo k tomu, že se buddhismus relativně rychle ujal. Jednotlivá učení se vzájemně nevylučují, doplňují se. Konfuciánství mají Číňané zakotveno ve své morálce, ve svém chování, ve vztahu k předkům a autoritám a to téměř všichni. Taoismus má vliv na spoustu různých obřadů a rituálů a víru v čínskou medicínu. Buddhismus je velmi rozšířen, zejména víra v bohyni Guanyin (Kuan-jin). Tatoisté ovlivňují běžný život. Učení vítr a voda Feng-Shui, je založené na práci s energiemi vně těla. Ideální poloha při kladení do hrobu by měla být mírně do kopce na jižním svahu. Za hlavou by měl mít mrtvý nějakou vodu a u nohou kopeček. Proto i v Zakázaném městě byl vytvořen umělý kopec. Když se staví nějaká stavba, tak se pozve odborník, který vypočítá energie, jak by vše mělo být postaveno, rozvrženo. Domem by měla proudit voda – např. dvorem a také vzduch – okny. Číňané proto považují za hezké, když jsou tam hory a voda.

Hradby města Xiʻan
Hradby měří celkem 13,75 km na délku, uvádí se, že jsou 12 m vysoké a u paty 18 m široké, nahoře 12 m a jsou poseté strážními věžemi a jsou v nich umístěny brány. Jsou mnohem mohutnější než Dlouhá zeď, ale mají jen necelých 14 km. Jsou celistvé, takže se dají celé objet na kole.

Velká mešita V Číně je hojně zastoupen i Islám. Můžeme rozlišit dvě skupiny muslimů. Ujguři osídlují západ Číny, mluví jazykem, blízkým tureckému a to jsou ortodoxní muslimové. S čínskou kulturou nemají nic společného a často se uchylují k různým povstáním. Další národnostní menšina žije kousek od Xiʻanu, mluví čínsky a většinou jsou to bývalí obchodníci, kteří přišli do Číny, smísili se s místními a vznikla etnická skupina Chuejové. Jednalo se o arabské obchodníky, kteří přišli po hedvábné cestě, kteří do Číny přinesli myšlenky islámu. Mešita v Xiʻanu vznikla v roce 742 a je nejstarší dochovaná mešita v Číně. Je to i jedna z nejstarších mešit na světě. Je to čínská stavba a připomíná spíše čínskou zahradu s pavilony než mešitu. Má však něco jako minaret a chodí tam muslimové. Je to dřevěná stavba a byla během let přestavována. Nejstarší část je slavobrána stará asi 370 let. Uprostřed na druhém nádvoří je takový dvoupatrový altánek a to je minaret. Na konci je vlastní modlitební síň s výklenkem, který je směřován k Mekce. Na stěnách je vidět vymalovaný korán v čínských znacích.

Huashan Do posvátných taoistických hor se uchylovali poustevníci. Jedná se o jiné hory, než u nás. Jsou to hory, nahoře poseté rozeklanými borovicemi. Borovice je symbol houževnatosti. Číňané rozlišují pět světových stran, pátou světovou stranou je střed. Každé straně přináleží jedna barva, střed má barvu žlutou, jako prvek země. Na pojetí pěti prvků pracuje i čínská medicína. Lanovkou jsme vyjeli na severní vrcholek, který leží ve výšce 1650 m. Nejbližší od lanovky je vrchol východní – 2160 m. Stoupá se nahoru, většinou po schodech, některé jsou vytesané do skály, přechází se skalní hřeben – jedná se o vytesaný skalní žlab, do kterého je vytesané schodiště, jištěné řetězy. Na každém z vrcholů stojí jeden taoistický chrám a celá hora je poseta různými symboly z taoistické tradice. Většinou se jedná o zámky s červenou stuhou, které lidé s oblibou zamykají k zábradlí u vrcholů a bran. Na zámcích je vyryté přání.

Poslední císař a něco z historie a současnosti
Poslední císař byl dosažen na trůn císařovnou Ci-Xi, když mu byly 3 roky. Jeho krátké panování skončilo 12. února 1912, kdy abdikoval pomocí regenta v Zakázaném městě, aby uvolnil místo nové republikánské vládě. Moci zbavený Pchu-i pobýval v paláci až do roku 1924, kdy tajně uprchl do japonské koncese v Tchien-ťinu. Pak Japonci v roce 1931 obsadili severní provincie Číny a vyhlásili loutkový stát Mandžukuo. Potřebovali ho legitimovat, proto oslovili císaře Pchu-i a dosadili ho na trůn loutkového státu. Paralelně vedle sebe existovala Čínská republika a tohle Mandžukuo. Čínská republika se od roku 1916 zmítala ve válkách, kdy určitá území byla kontrolována vojenskými militaristy, což vyvrcholilo v roce 1924, kdy legitimní vláda převzala moc nad celou jižní Čínou, a sever zůstal roztříštěn v rukou militaristů. Počátkem 30. let se začíná formovat komunistická strana Číny. Postupem let se situace vyhrocovala a v roce 1937 napadlo Japonsko Čínu. Japonci se vylodili u Dlouhé řeky, vtrhli do tehdejšího hlavního města Nan-ťing, systematicky vyvražďovali civilní obyvatelstvo a byl to masakr, což Čína Japonsku nikdy neodpustila. Čínská vláda se uchýlila do Čchung-čching, které bylo hlavním městem Číny až do konce války v roce 1945. Ke konci 2. světové války byl poslední čínský císař zatčen a předán do rukou čínských komunistů, kteří jej roku 1950 vsadili do vězení. V roce 1959 mu Mao udělil amnestii. Pchu-i se do Zakázaného města už nikdy nevrátil a v roce 1967, po sedmiletém působení ve funkci zahradníka pekingské botanické zahrady, zemřel na rakovinu, bez potomků a v zapomnění. Dnes je na předměstí hlavního města Taiwanu – Taipei – nádherné moderní muzeum vybudované speciálně jako schránka národního pokladu odvezeného z pekingského Gugongu. Z konfuciánské tradice vycházelo také přání nevěstě – ať má brzy syna. Dcera se nepřála, protože bylo nutné, aby v rodině byl nástupce – syn. Po smrti musel smuteční obřad vykonat muž, a pokud v rodině nebyl – musel to vykonat další příbuzný. Rodinné vazby v Číně jsou zavazující a vztahy jsou udržované více než u nás. Proto je také pro Číňany celkem snadné uchytit se v cizině, protože je tam vždy někdo, kdo se o ně postará, kdo je známý, třeba přes jiného známého. Ženy se mohou vdávat ve 20 letech, muži ve 22 dvou a donedávna se nesměli brát vysokoškoláci, dokud neukončili vysokou školu. Dost často hlídá dítě babička, aby rodiče mohli pracovat a vydělávat. Děti již od předškolního věku a zvláště pak ve školním věku se věnují různým kroužkům, zejména doučovacím, aby dosáhli na co nejlepší vzdělání, které jim zaručuje dobré finanční zázemí. V Číně existuje systém státních a soukromých vysokých škol, ale státní školy jsou prestižnější. Na obou se platí stejný poplatek.

Pagoda Malé divoké husy Husa je symbol manželské věrnosti. Klášter, ve kterém se nachází pagoda, byl zbudován v roce 684. Pagoda je dominantní stavbou, byla postavena v letech 708 – 709. Původně byla patnáctipatrová, dnes má 43 m, o dvě patra přišla při zemětřesení. Je zde i pagoda Velké divoké husy, ale pagoda Malé divoké husy je typičtější. Pagoda je pokládána za klasickou čínskou stavbu, ale dostala se do Číny až s příchodem buddhismu. Když se dostal buddhismus do Číny, převzali Číňané tuto stavbu, ale vývojem se stavba přetvořila, neukládali se do ní ostatky zemřelého, ale v Číně se do pagody ukládají buddhistické svitky. Tradičně by pagoda měla mít lichý počet pater. Pagody se staví dodnes, je to oblíbená stavba, a jejich využití je různé, např. mají chránit před záplavami. Součástí kláštera je Bubnová a Zvonová věž, ve které je umístěn 10 tunový, 3,5 m vysoký zvon, který byl odlit údajně v roce 1192.

Nefritová dílna či jadeitová
Nefrit je drahokam, odrůda amfibolu, spolu s jadeitem označován názvem jade. Barva drahokamového nefritu je sytě špenátově zelená, minerál má tvrdost kolem 6-6.5 stupně Mohsovy stupnice a má hustotu 2.9-3.03 Jadeit má stejnou tvrdost jako nefrit, ale jeho hustota je 3,14-3,43 g/cm3 a je dokonale štěpný. Jadeit je a byl hojně využíván pro výrobu sošek a drobných estetických předmětů, jelikož je velmi snadno opracovatelný.
Jade-ledvina je doprovázen tvrzením, že má léčivé účinky. Už staří Číňané si z tohoto kamene vyráběli číše, ze kterých pili, protože věřili v jeho očistnou sílu. Oblíbené byly i nejrůznější druhy šperků a amuletů, kterým se přikládaly léčivé účinky, např. detoxikace organizmu, léčení zánětů ledvin i močových cest. V duševní oblasti se věří, že tohoto kamene nefritu nabude duševního klidu a vyrovnanosti, získá klidný a nerušený spánek, uleví se mu od bolesti hlavy, tlumí agresivitu a pomáhá utišit žal. Obchod se dědí z generace na generaci. Jade je pro Číňany to, co pro nás na západě zlato. Jako vzácná „měsíční substance“ měl dominantní úlohu v čínské tisícileté kultuře. Byl vysoce ceněn už od dob raného neolitu, kdy se stal symbolem náboženské a politické moci. Vedle nevyčíslitelné hodnoty mu byla připisována i magická síla a byl pokládán za prostředníka mezi pozemskými a nebeskými sférami. Čínské slovo „ju“ (nefrit) označuje dva minerály podobného vzhledu, ale různého chemického složení, nefrit a jadeit, tedy pravý nefrit. Jadeit byl pro Číňany posvátný kámen. Věřili, že kdo ho nosí na krku, tomu se po smrti duše vrátí do jadeitu. Nefrit a jadeit - přestože se jedná o dva různé minerály už odedávna si je lidé pletou. I dnes vám budou tvrdit čínští obchodníci že nefrit a jadeit je jeden a ten samý kámen a dodnes mají Číňané pro oba kameny jeden název „jü“. A v angličtině je také pro oba kameny jeden název „jade“. Všechny čínské historické rytiny pod názvem „traditional Chinese jade“ je jadeit. Jadeity byly již od pradávna používány v čínské kultuře jako amulety pro štěstí. V čínské kultuře je jadeit považován za kámen míru a štěstí. Celá Čína extrémně věří v jeho mystickou moc. Jadeit je obvykle bílo zelený, bílý, žlutý nebo i fialkový. Čím je průsvitnější tím dražší, když obsahuje chrom, tak má zářivě zelenou barvu a jeho cena je astronomická. Nefrit se podobá jadeitu svou houževnatostí, ale chemicky se dosti liší. Nefrity jsou obvykle tmavě zelené, mírně průsvitné, výjimečně jsou čistě bílé. Občas mají některé vláknité kusy efekt kočičího oka. Nejčastěji se můžete setkat s nefrity z Kanady, Ruska, Nového Zélandu a Polské strany Jeseník. Protože se těží ve velkém v lomech tak nejsou tak drahé jako vzácné jadeity. Takže po těchto zjištěních, se myslím, že jsme navštívili jadeitovou dílnu.
Číňané uznávají více kameny, než zlato, protože každý kámen má svoji kresbu. Proto jsme v mnoha chrámech mohli vidět nábytek, zdobený kameny, stejně jako kamenné obrazy.

Jazykové okénko
Čínský jazyk je jazyk slabičný, skládá dohromady jednotlivá slova. Nejmenší skladebná jednotka je slabika. Slabik je asi 400 a slabika sama o sobě již může znamenat slovo. Čínština nemá žádné skloňování, ani časování. V dnešní době je drtivá většina slov dvouslabičná. Písmo je znakové a jeden znak znamená jednu slabiku. Normální člověk, který umí číst a psát ovládá aktivně asi 2000 znaků. Každý znak vlastně může být ve čtyřech tónech, tak to je 8000 slov. Vysokoškoláci ovládají zhruba 5000 znaků. Existuje výkladový čínský slovník, kde jsou slovíčka s výkladem, co které slovíčko znamená.

Opičí král Klasický román čínské fantastické literatury o putování mnicha Tripitaky pro posvátná buddhistická písma. Na nebezpečné cestě jej doprovází opičí král Sun, znalý čar a kouzel, a pomáhá mu překonávat nástrahy, které mu kladou zlá božstva. Nadpozemská dobrodružství a boje s démony milují celé generace čtenářů.

další cestopisy
Komentáře
0
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@