A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Čína - Cestopisy

Čína - Yangshuo a Hongkong

Poslední část cestopisu z cesty Skvosty říše středu. Nyní povídání o městečku Yangshuo, plavbě po řece Li, terasovitých rýžových polích a také o Hongkongu.

4. část - Yangshuo a Hongkong Guilin - zde jsme přistáli na letišti a vyrazili jsme dále do městečka Yangshuo.

Yangshuo Yangshuo je malé čínské městečko, nacházející se v jižní provincii Kuang-si na úplném konci řeky Li. Hory a skalní útvary, které se rozprostírají v okolí této řeky, z Yangshua dělají kouzelné až přímo pohádkové městečko.
Již po cestě z Guilinu jsme se kochali pohledem na kopečky. Staletí vytvarovali ve vápenatém podloží útvary, které jsou jako stvořené pro objektiv fotoaparátu. Uvádí se, že je zde asi 3000 větších kopečků, je to protkáno jeskyněmi různých velikostí. Některé jsou přístupné.

Projížďka po řece Li Řeka Li protéká provincií Kuang-si na jihu Číny. Tato oblast byla po mnoho let útočištěm psanců a politických uprchlíků, kterým místní rádi poskytly útočiště. Z velkých měst sem bylo daleko. Byl to také jeden z posledních úkrytů nacionalistického generála Čangajška před jeho útěkem na Thaiwan. Jedná se o jednu z nejméně zalidněných oblastí Číny. Od roku 2004 je však patrný výrazný nárůst turistického ruchu a dá se říct, že je to jedna z nejrychleji se rozvíjejících turistických oblastí. Scenérie řeky Li je vyobrazena na bankovkách v hodnotě dvacet jüanů a inspirovala také mnohé čínské básníky či malíře.
Kopce, kterým místní říkají Dračí hory, se táhnou podél řeky a dosahují úctyhodných výšek. Okolní plochá krajina jim dává velkolepost a meandrující řeka svým zrcadlením přidává krajině kouzlo. Některé velké kužely si svými vrcholy ještě udržují výšku původní náhorní plošiny, ale jiné jsou už tak „opracovány“, že z nich zůstaly jen malé kopečky – humy. Velké kopce, které jsou základem kuželového krasu, se v odborné literatuře nazývají mogoty. Stékající dešťová voda nejrychleji devastovala úbočí jednotlivých skalních „ostrovů“, které se neustále zmenšovaly a jejich svahy zůstávaly tak strmé, že se na nich neudržela ani půda, a tedy ani rostliny, jež by skály chránily. Na bambusových lodích jsme proplouvali mezi skalisky a ohromeně jsme zírali na jednotlivé útvary, které připomínali sedícího vodníka, českého krtečka či spoustu dalších postav, či útvarů. Také jsme míjeli luxusní výletní loď, která vyplula z kuejlinského přístavu na pětihodinovou plavbu proti proudu řeky Li. Necelých 50 km od města Yangshuo se řeka Li vlévá do řeky Gui. Ta se dál valí k jihu a po necelých dvou stech kilometrech splývá s řekou Xi Jang. Při plavbě po řece Li jsme také viděli vodní buvoly a na břehu kormorány.
Před 300 miliony let byla tato krajina mořským dnem. Po ústupu oceánu přišel na řadu vítr, voda a také nějaké zemětřesení. Místní lidé věří, že krajina neprostupné džungle a nepokořených vápencových kopců je domovem těch největších a nejsilnějších čínských draků. Od roku 1996 jsou kuejlinské vápencové kopce na seznamu přírodního bohatství UNESCO. Zdejší krajina je také rájem pro speleology, protože na své objevení tu údajně čeká na 800 jeskyní. Některé z nich patří mezi největší na světě. Mezi zpřístupněné patří Jeskyně rákosové flétny, Jeskyně dračího chobotu, Křišťálová jeskyně dračího krále, kam se prý vejde 2000 lidí. Jeskyně jsou hojně navštěvované místními turisty, což jsme viděli, když jsme kolem jedné projížděli.

Lov ryb pomocí kormoránů Večerní atrakcí Yangshuo je lov s kormorány. Tito ptáci jsou mistři v chytání kořisti, kterou rybáři lákají na povrch rozsvícenými lampami. Kormoráni, velcí a nápadní vodní ptáci, jsou, jak známo vynikající lovci ryb (to dobře znají i naši rybáři). Jejich lesklé, černé a nenasytné tělo proto rybáři na revírech vyloženě nesnášejí. Maximální délka života kormoránů je okolo 23 let. Jsou zhruba metr vysocí, váží od 1,7 do 3 kg a rozpětí křídel se pohybuje mezi 130–160 cm. Mají schopnost se potápět a při hledání ryb vydržet dlouho pod vodou. Na krk kormorána se umístí řemínek, nebo kroužek (podváže se mu vole). Ptáci jsou od mládí rybářem cvičeni k lovu ryb, které však nejsou schopni vzhledem ke staženému krku pozřít. Škvírka v krku je pouze tak široká, aby jí proklouzly pouze nejmenší rybky. Větší zůstanou uvězněny v krku kormorána.

Čínský venkov Cestou jsme míjeli zavlažovací kanály. Na polích rostla nejen rýže, ale i cukrová třtina. Prošli jsme také místní vesničkou. Kolem dveří na budově byly nalepené nápisy. Jsou to různá přání (ať přijde štěstí nebo zdraví), která se nalepují na čínský Nový rok a každoročně se obnovují. Je to obdoba našeho K+M+B. Spatřili jsme také obrácený znak štěstí a to znamená, že štěstí dorazilo. Zastavili jsme u domu 300 let starého, ve kterém žije už 13. generace původní rodiny. Provedl nás starý pán. V místnosti na zdi visely obrázky nějakého generála z jejich rodu a jeho matky, která zemřela ve 101 letech. Stará paní se nám předvedla v oděvu, ve kterém chodí na rýžová pole. Také nám ukázali jejich domácí „hospodářství“. Byli to velmi přívětiví lidé. Při odchodu nám zatančil „pan domácí“ s balvanem zvednutým v jedné ruce nad hlavu a vyprovokoval k tomu i našeho průvodce Honzu. Při další cestě nás míjeli místní obyvatelé, kteří si vyrazili ve dvojicích, či společně jako rodinka, na výlet a to buď na dvojkole, dokonce jsme viděli i trojkola.
Pak naše kroky zamířily kolem řeky Nefritového draka, po kterém se plavila spousta vorů. Přes jezy se vyvážely vory důmyslným jednoduchým zařízením - posuvným pásem.
K měsíční hoře jsme se měli vydat, alespoň někteří, na kolech. Předchozí den bylo velmi teplo a asi 85 % vlhkost. Ráno se však spustil prudký déšť a teplota rapidně klesla. Proto jsme byli rádi, že cestu k měsíční hoře můžeme podniknout v autech.

Měsíční hora Když jsme přijeli k úpatí Měsíčního kopce, žádné návaly turistů jsme neviděli, asi to bylo způsobeno špatným počasím. Po nenáročném stoupání, asi půlhodinovém se před námi vynořil Měsíční oblouk (asi 50 m), který dal kopci jméno. Na samotný vrchol byl vstup zakázán. Bohužel výhledy měly vadu na kráse, protože se halily do mlhy, ale i tak to byla úžasná podívaná. Přírodní oblouk (trošku připomínal naši Pravčickou bránu) se ve své mohutnosti tyčil před námi a otvíral obraz na krajinu homolovitých kopečků.

Rýžová políčka Autonomní oblast Lung-šeng, nebo také oblast mnohonárodnostních menšin, leží v severovýchodní části provincie Kuang-si. Je známá především největšími uměle vybudovanými terasovitými políčky, která jsou dílem vytrvalosti a úsilí menšinového národa Čuang (Zhang) a Jao (Yao). Nejmalebnější místa v této oblasti se jmenují „Terasy dračího hřbetu“ a „Terasy měsíce a sedmi hvězd“. My jsme se vydali na terasy Dračího hřbetu. Název je odvozen od toho, že Číňanům připomínají terasy, které dělají zářezy do krajiny, tělo ležícího draka.
Nadmořská výška rýžových teras národnostních menšin se pohybuje kolem 800 m. Prošli jsme si malou vesničku, která v překladu znamená Klid a mír, nebo Harmonie a mír. Dříve zde stávalo pár domů, dnes žije tato vesnička turistikou, je zde nastavěna spousta nových domů, které slouží jako restaurace a hotely.
Počátek terasovitých rýžových polí sahá do období dynastie Jüan ve 13. století. Jejich výstavba pokračovala až do začátku vlády poslední čínské dynastie Čching (17. století). Většina zemědělské půdy v Číně však nevznikla vlivem přírodních podmínek. Protože pěstování rýže vyžaduje vodorovná pole a sazeničky musejí být po většinu svého vegetačního období ponořené ve vodě, museli místní vybudovat v kopcovitém terénu pole i zavlažovací systém.
V této oblasti, kde se rýže pěstuje už více než osm set let, je sázení, přesazování a sklizeň rýže součástí zdejší kultury a zaměstnává celé rodiny a vesnice. Práce na poli začíná koncem zimy a pokračuje až do podzimu. Po sklizni se udržují zvyky a tradice, které se vztahují k pěstování rýže a její konzumaci. Setba rýže probíhá na etapy. Každá rodina začíná na čtyřech polích, která se zalijí vodou. Na jedno políčko jsou nejdříve zasety sazeničky a další tři jsou zatím připravována na přesazení. Sazenice rýže rostou po dobu několika týdnů, dokud nejsou asi o 10 cm vyšší než hladina vody.
Potom se sazenice vytrhají, svážou do trsů a znova zasadí, ovšem dále od sebe. Zbývající sazenice se zasejí i do druhého políčka. Znova se nechají rozrůst a stejným způsobem se přesadí na další políčko. Tento postup se opakuje až do zasetí čtvrtého pole. Pak už se rýže nechá růst. Ošetřování rýže během vegetace spočívá hlavně v udržování potřebné výšky vodní hladiny, přihnojování a ničení plevelů. Se sázením se začíná na jaře, zhruba v dubnu, když si půda odpočinula pod sněhovou peřinou. Mechanizace v této oblasti chybí, a tak se rýže sází a pěstuje ručně. Půda se zorá pomocí dřevěných rádel. Když místní vlastní vodního buvola, je práce o něco lehčí. V opačném případě žena táhne rádlo a muž za ní vytváří brázdy.
V některých oblastech je díky podnebí možné sklízet rýži i dvakrát ročně. V oblasti Lung-šeng se ale sklízí jen jednou, v říjnu. Požne se srpy a potom se jí tluče o stěny hluboké nádoby, aby se z klasů oddělila rýžová zrna. Po sklizni se pole znovu zorá a nechá přes zimu odpočinout. Scenerie rýžových teras je opravdu úchvatná. Kromě této jedinečné podívané je tato oblast domovem mnoha menšinových národností Číny (Čuang, Jao, Miao a Tung). Nejpočetnější menšinou jsou lidé kmene Čuang, kterých je v celé Číně kolem 18 milionů a nijak zvlášť se neliší od nejpočetnějších Chanů. Ve vesnici je poznáte podle toho, že muži nosí turbany a ženy modré vyšívané halenky a ručníky omotané kolem hlavy. Čuangové jsou většinou animisté, a tak v této oblasti chybějí buddhistické či taoistické chrámy. Velmi zajímaví jsou lidé kmene Jao, v této oblasti nazvaní Červení Jao, a především tradiční kostýmy a zjev jejich žen. Ženy kmene Jao si nestřihají vlasy, a tak se jim tu říká kmen Dlouhé vlasy. Ostřihat se mohou jen jednou, v osmnácti letech. Etnikum Jao je známo svou barevností a hlavní barvou žen kmene Dlouhé vlasy je růžová. Většina jich nosí halenku bez límečku, látkový pás a krátkou černou sukni. Některé si také na halenku oblékají kabátek zapínaný uprostřed a zdobený stříbrem. Na svých dlouhých vlasech nosí černou látku, čímž dodržují dávnou tradici, kdy své vlasy nesměly nikomu ukazovat. Dnes své vlasy, za malou úplatu, rády vystavují turistům k fotografování. Vlasy si myjí vodou, ve které se vyprala rýže. Pak mají vlasy krásně černé, tvrdé a lesklé.
Národnostní menšina Jao má poměrně komplikované náboženství a historii. Uctívají přírodu společně se svými předky a v některých oblastech zase věří v čarodějnictví. Hlavně ale věří v Pchan-chu, svého praotce Psa, a proto se také v této oblasti Číny psi nejedí. Podle legendy žili v dávných dobách dva králové, kteří mezi sebou bojovali. Jeden z těchto králů prohlásil, že ten, kdo zabije jeho nepřítele, získá za ženu jeho dceru. Praotec Pes slyšel toto přání, tajně se dostal do domu druhého a ukousl mu hlavu. Král musel dodržet svůj slib, ale přikázal Psovi a princezně, aby se usadili hluboko v horách. Praotec národnosti tak s princeznou odešel. V noci se pak změnil v muže a stal se skutečným manželem princezny. Měli spolu mnoho dětí a ty měly další, a tak vznikla národnostní menšina Jao.
Při procházce vesnicí jsme potkali místní ženy, které si přivydělávají jako nosičky zavazadel. Na zádech nesly proutěné nůše, do kterých nakládají těžké kufry a batohy turistů. Muži tu zase nabízejí turistům speciální nosítka.
Pěstování rýže má v této oblasti staletou tradici. Díky kultivaci je tu půda stále velmi úrodná a rýže zůstává základní potravinou. Jak dlouho ale? Práce na poli je velmi namáhavá, a tak není divu, že poté, co na konci minulého století objevili tuto oblast první turisté, se místní upínají k vidině získání jednoduššího příjmu z turistického ruchu. Bohužel turismus přináší také problémy, z nichž největší je nedostatek vody, která pak chybí při zavlažování rýžových polí. Dříve byla políčka zavodněna po celý rok, teď už se pole zavodňují až se začátkem výsevu rýžových sazenic, což znamená, že po dobu půl roku jsou pole suchá. Je tedy nutné investovat do nového zavlažovacího systému a řešit otázku nedostatku vody co nejdříve. Když totiž nebudou rýžové terasy, nebudou ani turisté, ani jednoduše vydělané peníze.

Čínský čaj Projížděli jsme místy, kde se pěstuje čaj. Zjednodušeně řečeno, čaj je jeden a to čajovník čínský. Následným zpracováním pak dostáváme různé druhy čajů. Legenda praví, že čas začal z čajovníku dělat a používat bůh zemědělec, který se podílel i na čínské medicíně. Druhá legenda praví, že to byl mnich - indický učenec, který přinesl v 5. stol. do Číny tzv. zenový buddhismus, který je založený na meditaci. Člověk si má trénovat svoji mysl a otevírat ji tak, aby přijal osvícení, které může přijít v každém okamžiku. Zenový buddhismus se v Číně vyskytuje jen velmi málo, protože v 9. stol. byly v Číně velké pogromy na buddhistické kláštery, které se velmi rozmáhaly a shromažďovaly majetky. Peníze získávali z různých darů, nepracovali, proto nechal tehdejší panovník kláštery rozprášit, ale jedinou výjimkou byli zenoví mniši, kteří pracovali. Tento buddhismus si přivezli Japonci do své země (zenové zahrady). Zakladatelem byl Bodhidarma, zakladatel řádu Shaolin, který v klášteře meditoval 9 let a údajně, když se mu chtělo spát, tak si utrhl víčka, aby se mu nezavírala. V místech, kam hodil víčka, vyrostl čajovník. On si uvařil z lístků čaj a poznal, že ho usínání po vypití přechází. Fermentací, kdy zelený čas, poté, co se utrhnout vrcholové lístky (nejkvalitnější jsou ty nejmenší), pak dochází k tomu zpracování tím, že se zastavuje rozklad, fermentace. Zelený čaj se hned po utržení přivádí na vysokou teplotu a tím se rozklad - fermentace, zastaví. Dalším známým čajem je polofermentovaný a ještě známe čaj černý (v Číně je to červený čaj), kde fermentace probíhá dlouho. Existují i čaje, které se nechávají zrát 10 let. Jsou pak velmi drahé a mají zemitou chuť. Jsou to velmi zdravé čaje. Po zeleném čaji se dobře tráví a odbourává cholesterol. Čajovník dorůstá i do výšky několika metrů. Záleží, kde roste, v jaké nadmořské výšce roste. Když je delší vegetační období, tím je poté čas sladší. Nejznámější zelený čaj Číny je Dračí studna.
V Číně se však často vaří a podává jasmínový nebo chryzantémový čaj. Někde nám byl nabízen na pokoji v hotelu, jindy byl podáván u jídla.
Čína má 23 provincií 4 samosprávná města a 5 autonomních oblastí. V rámci naší cesty jsme projeli opravdu jen malý kousek Číny. Je dán důvod, proč se do této krásné země znovu vrátit a poznat i jiná místa, další památky a další přírodní krásy.

Pár postřehů z Číny
Byli jsme velmi překvapeni, jak jsou tvořeny nové parky. Viděli jsme na nákladních vozech převážet vzrostlé stromy se zabaleným kořenovým balem. Tyto stromy slouží k vybudování nových parků. Místo, kde má vzniknout nový park se osází těmito vzrostlými stromy, které se zafixují dřevěnými podpěrami. Zhruba po roce se podpěry oddělají a nám se pak zdá, že tento park je starý nejméně deset let. Posledním místem našeho zájezdu byl Hongkong. Zajímavostí je, že v Číně se jezdí, stejně jako u nás vpravo, ale v Hongkongu, jako v Anglii, vlevo. Bohužel jsme nepřejížděli hranice, ale přiletěli do Hongkongu letadlem, takže jsme neviděli, jak je tato situace řešená na hranicích, asi nějakými nájezdy.

Hongkong Počet obyvatel je asi 7 milionů. Ostrov Hongkong připadl Britům po 1. opiové válce v roce 1842, po 2. opiové válce rovněž Kowloon (1860) a Nová teritoria (1898). Od 1. července 1997 byl Hongkong navrácen Čínské lidové republice. Byl mu však přidělen statut zvláštní administrativní oblasti. Rovněž Čína zaručila Hongkongu svobodu podnikání po dalších minimálně 50 let. V současnosti jsou hnacími ekonomickými odvětvími bankovnictví, pojišťovnictví, telekomunikace a turistika, které zaměstnávají více jak 3/4 místních obyvatel.
Při procházce Honkongem jsme nejdříve chvíli postáli u staré hodinové věže z 19. století, vedle které stojí budova opery a divadla. Poté jsme se lodí přeplavili na samotný ostrov Honkong, na který nevede žádný most, ale vedou tam dva tunely a rychlodráha. V překladu to znamená voňavý ostrov.
Velmi zajímavou budovou je Hongkong Shanghai Bank Corporation, která je stavěná tak, že nosná konstrukce je vně budovy a budova je zavěšená uvnitř. Celou budovu je prý možné rozebrat a přemístit. Norman Robert Foster, který budovu navrhl, se narodil v Británii ve městě Reddish. Navrhl mnoho významných staveb v Británii a po celém světě. Získal více než 190 ocenění za svou práci a získal více než 50 národních a mezinárodních cen v soutěžích. V roce 1990 byl povýšen do šlechtického stavu.
Mistrovským dílem v preciznosti a technice se stala výšková stavba Hongkong and Shanghai Bank v Hongkongu realizovaná během pouhých pěti let (1981–86).
Roku 1979 vyzval Michael Sandberg, prezident Hong Kong & Shanghai Bank, 7 architektů k soutěži o nejkrásnější banku světa. Vyhrál Norman Foster, jehož soutěžní projekt byl ve své době absolutně nejdražším stavebním dílem na světě, což Sandberga jistě zaujalo. Realizace 47-poschoďové administrativní budovy pnoucí se do výšky 180 metrů stála 5 biliónů hongkongských dolarů. Soutěžícímu Normanu Fosterovi bylo tehdy 44 let a budova HSBC byla v jeho portfoliu prvním mrakodrapem. Přesto, nebo možná právě proto, dokázal vytvořit do té doby nevídanou výškovou budovu, která plně odráží jeho konstruktivistické zanícení. Naprosto jedinečné pojednání všech stavebních prvků, které bylo nutné ověřovat na mnoha modelech, se zasloužilo o posunutí finanční stavební laťky a HSBC se stala doopravdy nejdražší budovou na světě. Ojedinělý konstrukční systém ústřední superkonstrukce tvořené osmi čtveřicemi válcových megasloupů nacházejícími se na východním a západním konci budovy v kombinaci se zavěšenými stropy umožnil naložit s prostorovými nároky kladenými na staveniště. Každá část stavby byla prefabrikátem, který se po vyrobení přivezl a osadil až na staveništi. Jak říkává Norman Foster: „Ten dům jsme stavěli v bílých pláštích“. High-tech dotažený až do extrémní podoby evokuje i tvar průčelí připomínající zvětšený mikroprocesor. Z oblasti sci-fi tak trochu pochází i vyřešení vstupu do bankovní haly. Tenkou efemérní membránu protínají dva dlouhé eskalátory ústící v bankovní hale. Ta si svými proporcemi nezadá s gotickými chrámy. Norman Foster vytvořil v Hong Kongu bezpochyby nejlepší příklad světové high-tech architektury, a to za jedinečné podpory ze strany investora. Dále nás zaujala dvojice známých mrakodrapů The Lippo Centre. Tato dvojice netradičních mrakodrapů byla dostavěna v roce 1988 a každá z obou budov je vysoká 172 m. Těmto mrakodrapům se také často přezdívá „Koala Buildings“, protože jejich tvar prý připomíná medvídka koalu, jak šplhá po stromě. Prošli jsme si Hong Kong Park, kde se nachází voliéra tropických ptáků, centrum vizuálních umění a zahrada taiji. Muzeum Flagstaff House zase nabízí k prohlídce expozici čínského čajového nádobí. Tento dům pochází z roku 1846 a dříve v něm sídlil velitel britských ozbrojených sil. Nakoukli jsme do nejstaršího anglikánského protestantského kostela v jihovýchodní Asii z roku 1849 - katedrály sv. Jana.
V parku jsme si všimli chlebovníku různolistého (džekfruit) s jeho plody. Je to mohutný strom, dorůstající až ke 30 metrům. Největší pozornost však patří jeho plodům, které dorůstají do monstrózních rozměrů a hmotnosti. Běžný zdravý plod váží okolo 10 kg, ale byly sklizeny plody, vážící 80 kg. Na délku měří až 1 m a na šířku půl metru. Plody mají uvnitř šťavnatou dužinu, která obaluje velké množství semen. Dužina je osvěžující a má šťavnatou nasládlou chuť. Je také velmi výživná, díky vysokému obsahu sacharidů, vitamínů a třeba i vápníku a fosforu. Dužina se dá konzumovat na mnoho způsobů. Syrová, v ovocných salátech, nezralá dužina vařená ve slané vodě nahrazuje zeleninu, v omáčkách může nahradit maso, dá se smažit nebo péct, připravují se z ní kompoty, marmelády, podává se jako příloha místo vařených brambor, připravují se z ní sirupy, kanduje se nebo se z ní vyrábí likéry. Všechny části stromu obsahují latex, šťávu podobnou mléku. Ta se používá na utěsnění lodí a člunů. Chlebovníků existuje asi 50 druhů.
The Victoria Peak je se svojí výškou 554 m.n.m. nejvyšším bodem na ostrově Hongkong. Z vrcholku je vidět panoráma Hongkongu, tedy pokud je vidět. My jsme kolem sebe viděli jen hustou a zrakem neproniknutelnou mlhu. Na Victoria Peak jsme se vyvezli tramvají, která překoná 373 výškových metrů za 8 minut. Na vrcholku se nacházejí restaurace a obchody.
V podvečer jsme se projeli dvouposchoďovým vozem tramvaje a nasáli večerní atmosféru před odletem domů. Ještě jsme spatřili Stonecutters bridge, zavěšený most s druhým největším rozpětím hlavního pole (1018 m) na světě. Výška lodí, které mohou proplouvat je 73,5 m. Most se klene nad průlivem Rambler a jeho stavba byla dokončena v roce 2009. Ocelová mostovka je zavěšena na dvojici pylonů, vysokých 298 m.

další cestopisy
Komentáře
3
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Tonda,Mirka,Vlasta,Jiřina.
26.08.2013 17:53 217.117.217.***
 

Děkujeme za krásná slova . Žijeme ze vzpomínek. Zdraví Dobřejovická čtyřka. Mirka.Jiřina,Tonda,Vlasta

  • Anonym (2)
  • Anonym (3)
Illa 09.08.2013 12:03
Re: Čína-Yagshuo....  

Lidé v Číně jsou velmi milí, usměvaví a přívětiví. Illa

  • Anonym (2)
  • Anonym (2)
jahyza
20.06.2013 15:06 90.180.75.***
Čína-Yagshuo....  

Byli jsme tam v r.2008,Peking,Xi an,Kunming,Guilin,Yangshuo Hong Kong,cestovali jsme celý měsíc,vlake,busem a jeden přelet érem. Dodnes na to vzpomínáme.Čína je vinikající,pořád tam jsou fajn lidi?

  • Anonym (2)
  • Anonym (3)
Zpět na všechny diskuze