A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | R | S | T | U | V | W | Z

Čína - Cestopisy

V čem je Čina jiná? - září 2012

Letošní cesta překonala všechny naše představy. Cestování Čínou s batohem na zádech je nezapomenutelný zážitek. Byla to parádní cesta plna nezapomenutelných zážitků a improvizace. Takovou ochotu, vstřícnost a srdečnost lidí už dnes neznáme.

Jednou za rok je třeba „dobít baterky“. Super cena na Akčníletenky.com rozhodla - letos zaletíme na skok do Číny . Přidal se i tchán, takže letos ve třech.

S mlhavými představami a plni očekávání přistáváme v půli září v Chongqingu. Bágly přiletěly s námi, imigrační razítko v pase a můžeme vyrazit - 8 hodin ráno. Hned druhý taxikář přeluštil drobný text v čínštině na naší rezervaci hotelu a tak vyrážíme. Teprve cestou začíná smlouvání - taxikář nerozumí ani slovo anglicky - tak střídavě vytahujeme z peněženky bankovky a nakonec se dohodneme. Jo pěkně nás oškubal. Hotel chvílí hledáme. Následuje další zjištění: ani na recepci anglicky nikdo nemluví, ale s pomocí rukou, nohou a Googlu v Čínské mutaci vítězíme. 3 hoďinky spánku a po poledni hurá do města. Zvláštní, hodně zvláštní. Ve městech je na pohled bez ladu a skladu nastavěna směsice 4 - 50 podlažních domů. Čím nižší, tím starší a tím i zanedbanějších. Odhadem 40 leté domy jsou opuštěné a určené k demolici. V každém domečku je v přízemí obchůdek a kolem lidí jako mravenců. Stále vozí obrovské bedny sem a tam a čile obchodují. Prostě typická Asie, žádné řízené hospodářství!

V podvečer si vybíráme vývařovnu v blízkosti vlakáče a dáváme se do objednávání večeře. Anglicky se opět nechytáme, ale dostáváme alespoň jídelní lístek - škoda, ty znaky tvarem pečené nudle fakt nepřipomínají. Kača vytahuje kapesní překladač a dává se do práce - píše rýže - mačká čínština a kuchařka chvíli luští a pak zvedá víko dřevěného škopku s rýží. Kača se rozzáří a pokračuje v psaní - omáčka - kuchařka nechápe - soté - nic - poleva - nic - …. Bezradně vyťukává kuře - kuchařka ukazuje na talíř u vedlejšího stolu a frčí vařit. Usedáme a hladově vyhlížíme. Po chvíli už vytahujeme z batohu lžíce a baštíme rýží s kuřecími nudličkami. Kolektivně pliveme kosti z nasekaných kuřecích pařátů. No nic rýže byla moc dobrá. Lehnout a spát.

Ráno se balíme a vyrážíme. Na recepci trávíme asi 20 minut česko - čínskou konverzací. Recepční nám nakonec chytá taxi a my jedeme do centra směnit peníze. Jediná banka, co směňuje, je „China bank“ Doporučuji dolary, později některé pobočky neměly licenci na eura. Taxikář čekal asi 40 minut a dovezl nás zpět k hotelu. Recepční měla asi radost. Po dalších 20 minutách bujaré konverzace s námi zašla na autobusák a koupila 3 lístky do Chishui. Čínský autobusák je zážitek. Obrovská hala, u vstupu projdou všechny zavazadla rentgenem. Na pravé straně haly je spousta pokladen, proti nám naskakují na tabuli časy odjezdu a vedle nich spousta rozsypané rýže. Vlevo je 8 dveří a u každých asi 100 lidí. Do autobusu pouštějí 5 minut před odjezdem. Každý pasažér má lístek s místenkou. Na stojáka se v Číně nejezdí. Za 20 minut vyrážíme.

4 hodiny cesty. Dálnice úplně prázdná a přepychová - platí se mýtné. Druhé dvě hodiny jsou však utrpení. Úzká, klikatá betonka, na které jsou každých 200m vybité obrovské díry. Řidič jede jako by ten autobus ukradl. Jedná díra zprava, jedna zleva a další 3 přeletíme. Pokud k tomu přidáme kouření poloviny cestujících a chrblání a odplivování do košů poskakujících v uličce, je seznámení s dopravou v Číně úplné. V Cishui nás sice domácí nechají chvílí běhat sem a tam po městě, ale díky průvodci a v něm napsaném názvu hotelu v Čínských znacích se úspěšně ubytováváme. Večerní procházka městem je příjemná. Na náměstí jsme ale u vytržení. Z reprobeden se valí hudba, půlka náměstí tančí, cvičí nebo jak to nazvat a druhá se na ně z okolního schodiště dívá. Po kraji náměstí jsou rozložené průlezky, houpačky, ohrádky s kuličkami a všude spousta malinkých dětí. V přilehlém parku pak docela velká skupina lidí zpívá karaoke. V člověku to vyvolává smíšené pocity, ale nebyla to jen náhoda. Tyhle „tanečky“ probíhaly po setmění téměř ve všech městech, i když v menším podání.

Ráno vyrážíme na celodenní výlet do „Soutěsky červených skal“. Cesta na autobusák a busem v pohodě. Už jsme to vychytali. V průvodci je vedle českých názvů /názvu nádraží,hotelů,měst … prostě skoro všude taky název v čínských znacích. Ten stačí podstrčit u okénka a jede se. Soutěska byla nádherná a bez jediného turisty. Byla to opravdu krásná procházka deštným pralesem se spoustou vodopádů a rýžových políček. Krása, krása, krása. Večer jsme ještě našli druhý autobusák, ze kterého zítra pojedeme dále. Ráno rychle pobalit, šup do taxíku a na autobusák. A ejhle. Pokladní začne rozhazovat rukama a něco se nám snaží vysvětlit. Po chvílí nás vede ven a posadí to taxíku. My ukázněně poslechneme a taxikář nás veze na druhý konec města k mostu. Tam na kraji křižovatky stojí autobus. Přesedneme a čekáme. Vůbec netušíme, kam autobus pojede. Po chvíli Kača skeptik bere „průvodce“ do ruky a jde za řidičem. Prý sedíme správně a po chvíli jedeme. Ne však dlouho. Po půlhodině autobus v kopci zaškytá a chcípne. Doslova. Řidič volá přítele na telefonu a vrtá se v motoru. Po chvílí rezignuje a stopuje nějaký autobus do kterého nasedáme. Netušíme kam, ale podstatné je že jedeme. Dojíždíme do Luzhou kde autobus končí. V zoufalství zkoušíme u okénka ukázat cíl naší cesty Zigong. A ejhle dostáváme jízdenky a za hoďku už jedeme.

Do Zigongu dorazíme v 13:30. V průvodci je podrobně popsaná cesta městskou dopravou do hotelu, a tak to zkoušíme. Do autobusu se nastupuje u řidiče a do kasičky každý vhazujeme 1Y 30 min. jízdy za 3 Kč - nekup to. Vystupujeme na 5. zastávce, ale soudruzi někde udělali chybu. Ujímá se nás mladá slečna a vede nás asi 2 km zpět. Na recepci jsme to už taky vychytali. Hbitě bereme do ruky tužku a papír a kreslíme. Velky čtvereček do něho 3 postýlky a do každé jednoho panáčka pani se rozzáří oči a připisuje k tomu 151y. Máme radost, už jsme v Číně jako doma. Krosny na pokoj a hurá na výlet.

Autobus č. 5 opravdu stojí před hotelem a tak jedeme. V buse se snažíme zjistit, kde vystoupit. Po chvíli už ví celý autobus, kam jedeme. Na okraji města nám všichni ukazují starou dřevěnou vrtnou věž, a tak jsme na místě. Stará solná studna a původní technologie získávání soli. Pěkné, určitě stoji za návštěvu. Zpět se vydáváme pěšky. Cestou se zastavujeme na večeři a postupně vylepšujeme česko - čínskou konverzaci. Okrajové částí měst jsou velmi chudé a ošuntělé. Strach nebo špatný pocit ale určitě nemáme. Před námi se objevuje dlouhatánská kolona taxíků, která končí až na benzinové pumpě. Nejdřív se tomu divíme, benzínek je všude spousta, ale za chvíli je to jasné. Je to pumpa na CNG a v Číně jezdí taxi právě na zemní plyn. Ona je to docela sranda, když otevřete kufr a do něho se vejde tak akorát jedna krosna, protože zbytek zabírá obrovská bomba. No ale za 5,5 Kč/1km se to dá prominout. Tak okoupat a spát.

Ráno MHD na autobusák a směr Leshan. Bloumáme městem a nemůžeme najít volný hotel. Nakonec vybíráme snad nejluxusnější v okolí a za dva pokoje se snídaní platíme 184Y. Jdeme se podívat na Velkého Budhu. Cestou prohlížíme tretky na tržišti a Kača svoje vysněné originál tašky ADIDAS. Cestu k sedícímu Budhovi vybíráme na lodi, a tak jako správní turisté navlékáme plovací vesty a absolvujeme 1/2 hodinovou plavbu za 70 Y/osoba. Budha pěkný, ale mi to zrovna moc neříká. Odpoledne se touláme po obchodech a dáváme pozdní oběd.

Kača bere iniciativu čistě do svých rukou a vymakala techniku objednávání jídla: Dialog vypadal asi takto: Kača - „ahoj“ a mírně pokyne hlavou Kuchařka - „nin hao“ Kača - „rýži máš ?“ a rozejde se směrem ke kuchyni. Kuchařka - její slova zní asi tak: Jieguang naochi pan hi MÁM JI“ a jde za ní. Kača - otočí se “ a čemu mi ji nedáš? Když Kača dojde do kuchyně, posunky ukáže na hrnce „můžu?“ a začne ochutnávat a s pomocí kuchařky nandávat na talíře. Přísahám, že lepší způsob neexistuje. Pominu-li naučit se čínsky. Večer řešíme, co se zbylým časem a vyhrává cesta na skok do „Himaláje“ - západního Sečuánu.

Ráno opět taxíkem na autobusák a s přestupem v Yaánu dojedeme večer až do Kangdingu / 2600m n.m./. Cesta celkem trvala 10 hodin. Pokud vezmeme v úvahu, že 185 km jsme jeli 8 hodin, je to masakr. Cesta probíhala asi takto: 1,5 hodiny šílené jízdy klikatou cestou kaňonem řeky - dolů 200m sráz, nahoru 1000m kopec. V tom zastavíme v koloně. Čekáme 15 min, 30min, vysedneme z autobusu a koukáme jak Tibeťani běhají kolem aut a prodávají něco na zub. Po dalších 45 minutách najednou všichni naběhnou do autobusu a všechny náklaďáky, autobusy a auta se začnou předjíždět a následuje další šílená jízda. Večer v Kangdingu lije jako z konve a je kolem 8 C. Tak jsme rádi za hostel a suchou postel. Naštěstí ráno se vyjasnilo, a tak jdeme na výlet po okolí. Je jen škoda, že mraky jsou cca v 3500 m, tak hory vypadají jako by je někdo těsně nad našima hlavama uřezal. Věčná škoda. Odpoledne ještě hledáme stanici lanovky a vyjíždíme na horu Paoma Shan okouknout Buddhistický klášter / téměř 3000m/. Hm moc pěkný. Já ovšem dělám zásadní chybu. Pro urychlení návštěvy vybíhám asi 30 schodů pro lepší fotku chrámu, a nahoře se malém vyzvracím a nemůžu popadnout dech. Hlava pak bolí do večera. Tak alespoň už vím, co umí výška 3000m.

Opět poprchává, a tak se další den rozhodujeme pro cestu do Chengdu. Zpáteční cesta trvá 11 hodin a největší kaňony jsme jeli za světla, tak se bylo opravdu na co dívat. S odstupem času člověk uvažuje, jak asi musel být během takové cesty unavený ten řidič autobusu. Chengdu jsme ani nenavštívili a dopoledne přejeli rychlovlakem zpět do Chongqingu. Vlakové nádraží v Chengdu je asi srovnatelné s ruzyňským letištěm. Velikosti i systémem odbavení. Vlak nás ovšem nadchnul - něco mezi Pendolínem a TGV. Luxusní propojené vagony, každý měl svoji stevardku, konferenční stoly s čalouněnýma sedačkami. Paráda. Jestli vezmu v úvahu, že vlak jel 1,5 hod. rychlostí 195 km/hod, a za 2 hod.15 min. jsme ujeli téměř vzdálenost v Ostravy do Prahy, tak už se těším na dobu, kdy budu jezdit na nákupy do Globusu k Pepíkum do Prahy.

Poslední dva dny jsme si už užívali bloumáním po městě a zajímavostech v okolí. Pokud zrovna nepreferujete distingované rozhovory v Angličtině, ale raději kontakt se srdečnými a ochotnými lidmi, vyrazte do Číny. My jsme se vrátili z této země nadšeni a plní dojmu.

další cestopisy
Fotoalba
Komentáře
3
Řadit podle času | Řadit podle vláken vzestupně sestupně

Při vkládání příspěvku do diskuze jako neregistrovaný uživatel budete mít u vašeho příspěvku zobrazenu IP adresu

:-) :-( ;-) :-P :-D :-[ :-\ =-O :-* 8-) :-$ :-! O:-) :'( :-X :-)) :-| <3 <:-) :-S >:) (((H))) @};-- \o/ (((clap))) :-@
Milena 02.02.2013 21:19
pobavila jsem se  

Ahoj ,mohu doufám tykat ?? ;-) tak jsem přečetla se zaujetím Tvůj cestopis a jsem dost dobře naladěná před spaním (((clap))) . Pěkně napsáno, mně hodně blízký styl cestování ;-) Byla jsem 2x v Barmě a znám ty hodiny strávené na cestě , třeba vlakem 29 hodin (hlášeno bylo max. 15 hodin jízdy ) a podobně ;-)
O Číně uvažuji na podzim tohoto roku a chtěla bych se zeptat, jestli náhodou nemáš na prodej průvodce ? A jakého jste použili? Pochopila jsem , že psaného v češtině, což je výhoda.
A mohla bych se na Tebe obrátit event. s nějakými dotazy?
Přeji hezký večer a díky za případnou odpověď
Milena Weberová

  • Anonym (4)
  • Anonym (7)
Neregistrovaný uživatel
09.12.2012 11:33 90.181.221.***
 

Moc záživně a humorně popsaná cesta, děj se mi při čtení odehrával před očima a velmi jsem se pobavila. Např. ........čtvereček, tři postýlky a do nich panáček ....
I pro psaní poutavého cestopisu je třeba literární talent (((clap))) (((clap))) (((clap)))

  • Anonym (5)
  • Anonym (6)
Alena Šepsová
08.12.2012 21:46 93.89.144.***
Čína  

Velmi pěkně a poutavě napsané.Děkuji i za ostatní. Přeji Vám mnoho dalších cest a krásných zážitků.Závidím Vám odvahu se na takovou to cestu vydat.Ještě jednou přání všeho nej,nej,nej.

  • Anonym (7)
  • Anonym (7)
Zpět na všechny diskuze